Ekonom Timothy Taylor na stránkách The Conversable Economist poukazuje na přednášku Arthura H. Goldsmithe, která se týká čtvrté průmyslové revoluce. V ní Goldsmith definuje první tři revoluce a tvrdí, že nyní neprobíhá pouhé pokračování té třetí, ale další, samostatná.

První průmyslová revoluce se podle experta objevila v Anglii kolem roku 1765 s příchodem parního stroje a následné mechanizace výroby, zemědělství, hornictví a dopravy. Druhá průmyslová revoluce přišla v roce 1865, tedy zhruba 100 let po první. Jejím charakteristickým rysem byla elektřina a spalovací motor. Třetí průmyslová revoluce byla ta digitální, začala kolem roku 1970, tedy opět asi sto let po předchozí. Přišla tak doba programování, nových strojů a přístrojů, ukládání a analýza dat ve velkých množstvích. K tomu používání osobního počítače, superpočítačů a internetu, vše vedlo k automatizaci průmyslových procesů, průzkumu vesmíru a dramatickému pokroku v telekomunikacích a vědeckém výzkumu.

Goldsmith následně tvrdí, žetechnologickézměny posledního desetiletí či dvou nejsou jen pokračováním digitální revoluce, ale kvalifikují se jako samostatná průmyslová revoluce. Míní, že se objevila dlouhá řadanových technologiívčetně 3D tisku,nanotechnologií,umělé inteligence, strojového učení, kvantových počítačů, cloudových úložišť a tak dále. Současně došlo k obrovskému pokroku ve stávajícíchtechnologiích, jako jsou třeba průmyslové roboty či senzory.

Goldsmith míní, že čtvrtá průmyslová revoluce je výsledkem integrace předchozích technologií kreativním a produktivním způsobem s robotikou a umělou inteligencí. „Snad nejviditelnější formou této evoluce je generativní umělá inteligence, která kombinuje strojové učení a umělou inteligenci k poznávání nespočtu vztahů a vzorců prostřednictvím analýzy obrovského množství dat. Tato technologie je pak schopna produkovat data včetně textu, obrázků a zvuku.“

Taylor k tomu dodává, že pro něj zatím není jasné, zda umělá inteligence povede k většímu technologiemi vyvolanému zániku pracovních míst než během předchozích průmyslových revolucí. Každopádně „ve zdravé ekonomice, která se neustále posouvá a neustále se vyvíjí, někteří zaměstnanci zjišťují, že dovednosti a zkušenosti, které získali ve stávajícím zaměstnání, již nejsou na trhu tak vysoce ceněny.“ Podle Taylora pak současné změny v technologiích a ekonomice mohou vyžadovat „aktivní politiku trhu práce“. S tím, že „USA v současnosti kladou důraz na „pasivní“ politiku trhu práce, jako je placení pojištění v nezaměstnanosti nebo poskytování záchranné sítě domácnostem s nízkými příjmy. Naopak „aktivní“ politika trhu práce by rozšířila roli vlády při hledání zaměstnání a školení.