Letos přijatá novela zákoníku práce obsahuje mimo jiné záměr postupně dosáhnout zřetelného zvýšení podílu minimální mzdy a průměrné mzdy. Minimální mzda má být přiměřená životním nákladům, obecné úrovni mezd a jejich rozdělení, tempu růstu mezd, dlouhodobému vývoji a míře produktivity, přičemž „k posouzení přiměřenosti minimální mzdy se použije rovněž orientační referenční hodnota 47 % průměrné hrubé mzdy“.

V souladu s tím vláda včera schválila nařízení, podle něhož má podíl minimální a průměrné mzdy dosáhnout cca 42,2 % v roce 2025 a 43,4 % v roce 2026. Minimální mzda se tudíž meziročně zvýší o 10,1 % na 20 800 Kč. Pro stanovení skutečné výše minimální mzdy vláda použila výhled pro průměrnou mzdu obsažený v srpnové makroekonomické prognóze ministerstva financí.

Jaký ďábelský ekonometrický výpočet se skrývá za „referenční“ úrovní 47 % zmíněnou v zákoníku? Žádný: tato úroveň podle důvodové zprávy „nejlépe reprezentuje kompromis mezi prioritami a požadavky sociálních partnerů.“ Jde tedy o příklad politiky, která je nikoliv „evidence-based“ (tedy založená na odborných propočtech, jaká hodnota by byla pro ekonomiku v nějakém smyslu nejlepší), nýbrž „compromise-based“ (tedy určená jako kompromis mezi požadavky různých zájmových skupin).

Michal Skořepa, analytik České spořitelny

K článku zatím nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář