Vítězství může být zrovna tak špatné, jako porážka.

Lao’c, čínský filosof

Lao’c to vysvětluje takto: pokud jste dole (špatné), můžete se zvednout (dobré), a pokud jste nahoře (dobré), můžete být sraženi na kolena (špatné). Nakonec Lao’c doporučuje nedbat na skóre a vykonat to, co má být vykonáno.

Dva a půl tisíce let po Lao’covi lze sáhnout po knize Alfieho Kohna s titulem “No Contest”, která se zabývá psychologickými a sociálními dopady důsledků soutěží typu výhra - prohra hodně podrobně. Tyto důsledky jsou, podle tam citovaných studií, téměř vždy destruktivní a devastující. Nejen tedy pro poražené, ale i pro vítěze, a v konečném důsledku i pro celou společnost.

Pro vítěze? Cožpak vítěz nemá ze svého vítězství dobrý pocit?

Odhlédneme-li od skutečnosti, že mít dobrý pocit z toho, že někdo druhý má z dosaženého výsledku pocit špatný, je poněkud zvrácené, pak je to právě onen pocit budoucího ohrožení, který dělá neplechu. Když je někdo vítězem častým nebo výrazným, prosakuje jeho soutěživost a vnímání druhých jako alespoň potencionálních soupeřů i do ostatních oblastí jeho života. Postupně tak proměňuje, reálně devastuje, jeho osobnost a jeho mezilidské vztahy.

Alfie Kohn konstatuje, že na základě dosavadních studií lze konstatovat, že nic takového, jako je “zdravá soutěživost” v podstatě neexistuje. A dokonce ani není, jak empirické studie ukazují, kreativní silou, nebo optimálním hybatelem pokroku.

Co dělat?

Lze se naučit se s tím smířit: lze se naučit být necitlivým vůči hořkosti porážek a sladkosti výher.Tedy chovat se tak, jak, zdá se, radí Lao’c: kašlat na skóre.

Domnívám se, že zrovna tohle neměl Lao’c na mysli. Není totiž dobré se naučit necitlivosti, pravý opak je lepším. Myslím, že nám Lao’c chtěl spíše naznačit, co má být finálním účelem ignorování skóre: úplně se ho zbavit. Jinak řečeno: zbavit se konkurence tak, že budete spolupracovat. A ještě jinak: vytvářet interakce výhra - výhra všude, kde se dá.

Zdá se, že nedržet skóre, nesoutěžit, nekonkurovat, a při tom dosahovat úspěchu, se dá v mnohem více věcech, než si zrovna teď vůbec dovedeme představit.

Pokud se Vám (nám) podaří dosahovat úspěchu bez porážky druhých, již nikdy nebudete mít problémy s porážkou. Budete jenom vítězi - všichni společně. My všichni budeme vítězi.

A to je, domnívám se, to, co měl na mysli Lao’c. Myslím, že opravdu stojí za to usilovat a za to a podle toho i žít.

© 2012, Martin Hájek, www.vedeme.cz