I takové věci se občas stávají: je tady nějaká volná pozice, tak se napíše seznam požadavků, které by měl ideální kandidát splňovat, a pak se hledá tak dlouho, dokud nespadne nějaký ten praporek indikující, že teď už je opravdu nutné někoho fakt přijmout. Tak se někdo přijme.
Chytré knihy radí, abychom tyto kompromisy nedělali. Abychom z oněch předem stanovených podmínek neustupovali. Jinak prý, tvrdí, budeme těžce litovat.
Mají pravdu. Přijmout ne zcela kvalifikovaného kandidáta a očekávat, že od té doby bude dělat danou práci k naší plné spokojenosti, je nesmyslem.
Nemají pravdu. Očekávat, že vůbec někdy najdeme takového kandidáta, je nesmyslem. To tvrdí jiné chytré knihy.
Tyto jiné chytré knihy vycházejí z ideje proměnlivé práce. Proto mohou tvrdit, že i kdybychom našli génia, který dnešní práci zvládne skvěle, tento výběr nám nedává žádné záruky, že zvládne i zítřejší práci. Proto doporučují, abychom spíše hledali a brali lidi, kteří mají potenciál se excelentními stát v tom, co dnes ani nemůžeme dost dobře specifikovat. A pak, což je také důležité, jim pomáhat se takovými (excelentními) stát..
Výzkumy, a není jich málo, prokazují, že ti, kteří se stali excelentními, měli neutuchající energii a motivaci věnovat svůj čas a úsilí věcem, které ještě neumějí, zatímco ti průměrní, o podprůměrných už ani nemluvě, většinou provozovali věci, které už uměli. Lidé s potenciálem k excelenci věnují až trojnásobek času, tak tři hodiny denně (!!!), soustředěného úsilí objevování a zkoušení toho, co jim v té “jejich práci” ještě nejde. Zkrátka a dobře potenciál k excelenci je něco docela jiného, než demonstrace toho, že ten/ta to již umí.
Ideální je, což také dokládají výzkumy, pokud tito lidé mají kolem sebe prostředí, které jim pomáhá se s tím vypořádat.
Pokud tedy dáte na výzkumy výjimečných a stojíte o něco více, než je čirá nekompetence, nebo jenom průměr, pak hledejte hlavně lidi s potenciálem k excelenci. A pak je prostě v jejich úsilí podporujte. Pokud možno excelentně a usilovně.