„Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi.”
INFORMAČNÍ PROFILY - PORTÁL PRÁCE A PODNIKÁNÍ


Program zaměřený na rozvoj schopností studentů středních škol dramaticky snížil jejich potyčky.

titulek článku ZeitNews z 19.5.2013

  • win competition

Obsah článku přináší další detaily: grantový program zaměřený na rozvoj sociálně-emočních schopností během jednoho roku snížil u skupiny 3600 studentů míru vzájemných fyzických půtek o 42%. Realizátoři i autoři to hodnotí jako výsledek skvělý, neboť situace je, podle nich, nežádoucí: podle výzkumů se 30% (amerických) studentů každoročně mezi sebou pere.

Což o to, úsilí to bylo jistě velké, slušné jsou i dosažené výsledky. Chci se však zamyslet nad tím, zda ty výsledky opravdu chceme, a pokud ano, zda by se jich náhodou nedalo dosáhnout i jinak; například tím, že bychom méně dělali, co zatím děláme.

Mnohé společnosti, a to nejen americké, totiž vynakládají nemalé zdroje na to, aby se mladí lidé agresivitě vůči druhým naučili a průběžně jí i zlepšovali. Poměrně podrobnou knihu “No Contest” (něco jako Bez soutěže) o tom již v roce 1986 napsal Alfie Kohn. Na mnoha a mnoha provedených studiích a výzkumech dokládá, že to děláme často, mnohde a dobře.

Například dokládá (provedenými výzkumy), že oblíbené “výpusti agrese”, jako je pořvávání na stadiónech, nebo hraní počítačových stříleček, agresi nesnižují, ale učí jí, s opakováním nám to jde stále lépe a lépe.. Vtip je v tom, že když něco opakovaně děláme, v mozku se to pěkně uspořádává a drátuje, takže to umíme dělat lépe.

Již na dětských táborech děti dělíme na modré a červené a učíme je, jak spolu zápasit. Uspořádáváme jim hry, ve kterých vítězí jen jeden. Pouštíme jim pořady, které je v podstatě učí, jak je to skvělé. My sami v tom jdeme příkladem. Například řičíme nadšením, když naše oblíbená politická strana zvítězí nad těmi druhými, jak jinak, blby.

Není třeba Kohnovu číst, stačí se podívat okolo sebe. Na tu záplavu knih a kurzů jak prodat (když to druhý nechce), jak zvítězit v každé rozepři (i když se mýlíme), jak někoho něco donutit udělat (když to nechce sám), jak ...

Děláme to proto, že si myslíme, že evoluce (a pokrok) rovná se soutěž o tom, kdo v ní zvítězí Jistě, v evoluci jde o přežití, ale přežít neznamená jenom soutěžit, udolat, přemoci, přeprat ty druhé. Přežít znamená celou řadu strategií, boj zahrnujíc, a lásku, přátelství, spolupráci nevyjímajíc.

Myslíme si také, že v soutěží vítězí ti lepší. Což rovná se pokrok. Což by ale byl pokrok, kdyby tomu tak bylo. V soutěží jde totiž často ne o absolutní, ale o relativní výhodu. Takže není nutné  usilovat, aby se jeden stal lepší, když stačí často jenom zařídit, aby byl ten druhý prostě horší. Případů takto zařízeného vítězství v konkurenci, tedy zcela bez pokroku, je habaděj.

Zkrátka a dobře vynakládáme mnoho zdrojů, peněz, času, umu a úsilí na to, aby se agresivita lidí zlepšila. A když toho dosáhneme, vynakládáme další zdroje na to, aby se zmenšila. A když se nám to podaří, jsme na to zatraceně hrdí a píšeme o tom články. Nestačilo by však, prosím pěkně, dělat méně to první? Dosáhneme téhož a s použitím méně zdrojů.

 
Autor: Martin Hájek
Zařazeno v:

Další články v rubrice Ideas

Nejčastější příčinou úmrtí v USA je medicína.

výzkumná studie Smrt z rukou medicíny   Studie Death by Medicine tvrdí, že v roce 2001 zemřelo v Americe 783 936 občanů díky medicíně, 699 697 kvůli nemocem oběhové soustavy a třetí příčku s 553 251 obětmi zabírají novotvary (rakovina).  Samozřejmě, že oficiálně uváděné pořadí je jiné, medicína v něm nefiguruje.…
Zařazeno v:

Neplatit účty je jediný způsob, jak se uchovat v paměti obchodních kruhů.

Oscar Wilde Jak poznáte, že žijete v komerční společnosti? Podle toho, že si Vás nikdo nevšimne, dokud mu nezačnete něco dlužit. Dříve, když jsem trpěl občasnou sociální deprivací, tak jsem toho využíval. Prostě jsem nezaplatil a hned mi někdo zavolal. Dnes, když nám dlužné upomínky posílají SMS roboti, tak to už…
Zařazeno v:

O duševní zdraví dětí pečujeme bídně

Pavel Varvařovský, ombudsman Zpráva ombudsmana jak v České republice pečujeme o psychicky nemocné děti, která byla právě v těchto dnech zveřejněna, uvádí mnoho skutečností, které každého normálního člověka znepokojují. Jedná se například o absenci prevence, nedostatečnou psychiatrickou péči, malé léčebné kapacity a jejich zanedbaný technický stav, atd., atd., atd. Přesto přese…
Zařazeno v:
Tags: zdraví, život

Když se Vám nedaří, pak nejlepší, co můžete udělat, je usmívat se.

Michael LeBoeuf, profesor managementu Všiml jsme si, že někteří lidé se tímto heslem řídí bez použití rozumu: vždycky, když něco zkazí, smějí se tomu jako debilové. Příčinou inteligentního úsměvu není prostý fakt “ono se to nepovedlo”, ale skutečnost, že se nám konečně podařilo najít něco, co ještě neumíme. Začíná to tím,…
Zařazeno v:

Mladí muži v ganzích jsou významně náchylnější k duševním poruchám, než jiní mladí muži

Jeremy Coid, profesor psychiatrie Britští výzkumníci nedávno zjistili, že mladí členové gangů mají v 59% úzkostnou poruchu, v 85% antisociální poruchu osobnosti, a v 25% trpí psychózou, a konečně, že 16% z nich na to bere medikamenty. Laik by řekl, že jsou to magoři. Co je to gang? Vědci se shodují…
Zařazeno v:

Rozhodnutí nad životem a smrtí v ozbrojeném konfliktu může vyžadovat soucit a intuici. Lidé mohou mít tyto vlastnosti, zatímco roboti ne.

Christof Heyns, profesor, zvláštní zpravodaj pro mimosoudní, okamžité nebo svévolné popravy Tohle Heyns řekl v květnu 2013, když se na půdě OSN jednalo o výzkumu a nasazení tzv. LARů, Lethal Autonomus Robotics, samostatných smrtonosných robotů, kterým se tak říká proto, že se samostatně rozhodují, zda použít svých schopností k usmrcení (zřejmě)…
Zařazeno v:
Tags: intuice, lidé, život

Nejlepší odplatou je masivní úspěch.

Frank Sinatra, zpěvák Je to asi takový případ, jako když Jimovi Carrymu říkali, aby nedělal takové obličeje, že mu to zůstane, a teď ho za ty samé obličeje platí. Nebo ten případ, ve kterém zaměstnanec tak nenáviděl svého šéfa, až začal pořádně pracovat, a tak nakonec dosáhl úspěchu. Tato doporučení a…
Zařazeno v:

Cesta k úspěchu je vždycky v rekonstrukci.

Lily Tomin, herečka I latinské přísloví “per aspera ad astra”, nebo naše “přes překážky k úspěchu” jsou ohledně úspěchu zajedno: cesta k němu není snadná. Proto, maje na paměti uvedené přísloví, vždycky zpozorním, když mi někdo řekne, že je něco snadné či jednoduché: “Proč bych to měl, proboha svatého, dělat?” Proč…
Zařazeno v:

Mezi briliantní kreativitou a chováním toho největšího idiota na světě existuje mikroskopicky tenká linie. Takže co na tom sakra záleží, skoč!

Cynthia Heimal, spisovatelka Jsou organizace, které shánějí kreativce. Taky jsem to dělal. A s určitou pýchou prohlašuji, že jsem při těch stovkách výběrů nebyl neúspěšným. Myslím, že hlavně pro to, že jsem se již v raném dětství, které se táhlo těch prvních čtyřicet let, naučil - samozřejmě, že s velkou pomocí…
Zařazeno v:

Nemít v práci zábavu je tragédií, která hraničí se zločinem.

Tom Peters, manažerský guru   Co dnes váš šéf udělal pro to, abyste měli zajímavou a zábavnou práci, a co jste pro to udělali Vy? Nic? Tak to už hraničí se zločinem. Někdo tady totiž trestuhodně mrhá vaším umem. Platí to i v případě, že jste se opravdu bavili méně, než…
Zařazeno v:

Mnoho lidí ztotožňuje vysokou disciplínu s přísnými tresty, avšak přísnost je při trestání tím nejméně důležitým aspektem.

Roy F. Baumeister, psycholog   Stává se občas, že při výchově svých dětí, zaměstnanců, šéfů, nebo politiků, je vhodné uchýlit se i k trestům. Na rozdíl od psychopatů, kteří si pro potrestání úmyslně vytvářejí příležitosti a mají z trestání zvrácenou radost, většina lidí trestá nerada. A když už to dělá, dělá…
Zařazeno v:

Hlasitost nic nedokazuje. I slepice, která snese vejce, často kvoká tak, jakoby snesla asteroid.

Mark Twain Když se tak dívám na přenosy z poslanecké sněmovny, mám sklony věřit tomu, že se dívám na dvě stovky osob, z nichž sto devadesát devět kvoká a jedna spí. Kdyby z toho byla alespoň ta vejce! Abych však nebyl nespravedlivým. I my, nevolení a nevyvolení, hrdě kvokáme “hele, co…
Zařazeno v: