„Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi.”
INFORMAČNÍ PROFILY - PORTÁL PRÁCE A PODNIKÁNÍ


Nesmysl týdne (č. 2)

  • nesmysl tydne ico 2

Největší nesmysl uplynulého týdne, který zazněl v internetových diskusích, výmluvného to jeviště českého intelektu, vyvolává dvě různé reakce, a to současně. Střízlivý člověk se nad tou hloupostí smíchem láme v pase. A zároveň se třese hrůzou.

František Procházka, Týnec nad Sázavou
Pátek, 6. července 2012, 14:47:54  |  Souhlasím |  Nesouhlasím | -13
Na světě je příliš mnoho lemplů, kterým se nechce dělat a mají jen natažené pazoury.
Všichni pak volí levicové strany a čekají na zázrak.

Proč tento extrakt čisté stupidity vzbuzuje hrůzu? Protože jde o ukázku toho nejnebezpečnějšího rysu lidského myšlení, ideologického redukcionismu, který vytváří svou vlastní realitu a pak jedná bez ohledu na to, jak moc se jeho falešné kategorie s opravdovou realitou rozcházejí. Příspěvek padl v diskusi o ekonomických problémech současného světa, kdy se v jediném týdnu protnuly negativní osy americké ekonomiky (nižší objem pracovních míst, než se čekalo), evropské ekonomiky (pokles HDP v důsledku škrtů a rostoucí problémy zadlužených zemí) a japonské ekonomiky (vládní neschopnost dohodnout se na dalším rozpočtu a rostoucí dluhy). Příčiny těchto problémů jsou komplexní, složité a dlouhodobé. Nositelé Nobelovy ceny na ekonomiku se nejsou schopni dohodnout na základních analýzách a vhodném řešení. Ani ty nejpropracovanější modely nemohou postihnout všechny podstatné aspekty systému, který se nám svíjí před očima jako had na žhavém uhlí. A pak přijde génius formátu Františka Procházky a ve dvou větách nabídne definitivní analýzu. No prosím.

Ideologický rys výroku tkví v tom, že označuje určitou skupinu obyvatelstva a spojuje ji s kategorickým odsudkem. Danou skupinou jsou v tomto případě „lemplové, kterým se nechce dělat, a jen natahují ruce“, následně pak voliči levice. Je nutné si uvědomit, že všechny ideologické normativy fungují stejným způsobem, a to nesmyslným vyčleněním určité skupiny obyvatelstva a její následnou démonizací, kdy je jejím členům uměle připisována zodpovědnost za kolektivní problémy. Ve středověku byli Židé obviňováni, že vyvolali mor ve snaze zlikvidovat křesťany. V hitlerovském Německu byli považováni za strůjce německé prohry v 1. světové válce. Stalinisté v Rusku si udělali podobný terč z majetnějších sedláků, tzv. kulaků. Američtí osadníci označovali Indiány za méněcenné, nevhodné pro život v podmínkách rozvinuté civilizace. Příkladů by se dalo uvést mnohem více, náboženských, sociokulturních, ekonomických i politických. Schéma je vždy stejné: označení, obvinění, nenávist, společenská akce.

Ve výroku pana Procházky jsou první tři složky (označení, obvinění, nenávist) zřetelně přítomné. Někoho označil, někoho obvinil, někoho pošpinil. Vytvořil kategorii, která reálně neexistuje, masu levicových lemplů, a proto do ní lze příhodně začlenit kohokoli (takto fungovala ostrakizace 50. let v socialistickém bloku, jen místo levicových lemplů to byli kapitalističtí rozvraceči). A pokud jde o akci, nemylme se. Jakmile se společenské struktury vinou dlouhodobé krize rozmělní a zastánci podobných názorů dostanou volnou ruku, uchylují se k různým formám represe, nemluvě o podpoře politických složek, které represi založí na státoprávní úrovni. Pokud je mi známo, Hitler sám osobně neusmrtil jediného Žida. Himmler, jeden z architektů „konečného řešení“, se psychicky zhroutil, když poprvé viděl masovou popravu židovských obětí. Špinavou práci vždy udělali ochotní kati, obyčejní jedinci se svými předsudky, nenávistí, hloupostí a agresivitou.

Nemusíme ale hned strašit s nejobludnějšími projevy totalitarismu (byť bez výše popsaného mentálního schématu by se tyto projevy nezrodily). Problémem je samotná ideologická nevraživost, která skrytě, ale o to silněji destabilizuje demokratickou společnost. A česká společnost je už poškozena konflikty mezi seniory a studenty, bílými a Romy, politiky a zbytkem, privilegovanými a poškozovanými. Je evidentní, že ani dvacet let po nástupu demokracie určitý typ „myšlení“ z lidských stále nezmizel. K tomu, aby sametová revoluce představovala skutečnou revoluci a ne pouze výměnu masek, by muselo zmizet ideologické blábolení a nastoupit kritický racionalismus. Pan Procházka a jemu podobní, kterých je na internetu víc než dost, dokazují, že k tomu ještě nedošlo.

Autor: Martin Ruščin
Zařazeno v:

Další články v rubrice Bohatství a chudoba, Nepřejícnost, Práce a gramotnost, Nesmysl týdne

Jak investovat do rozdílových kontraktů

Váš postoj k různým finančním aktivům můžete vyjádřit prostřednictvím několika finančních nástrojů. Jedním z nejúčinnějších finančních nástrojů jsou rozdílové kontrakty (CFD). Tento typ zajištění vám umožňuje spekulovat na změnu hodnoty aktiva, avšak nevyžaduje výrazné kapitálové výdaje. CFD vám umožňují vyhnout se některým obtížnějším otázkám, týkajícím se forexového obchodování, obchodování s futures a obchodování s akciemi. …
Zařazeno v:

Ratingové hodnocení Třetí říše

Agentura Moody´s opět zaperlila a vydala České republice vysvědčení premianta. Pochválila Českou republiku za nízké mzdy, vysokou vzdělanost a vyspělou infrastrukturu. Prý atraktivní pro investory. Davy hélótů se mzdou, která už skoro nestačí ani na nájem v králíkárně, mají smůlu. Jeden se ptá, jak by asi vypadalo ratingové hodnocení Třetí říše.…
Zařazeno v:

Cesta do utopie

Špičkový česač kávy v Latinské Americe, který sklízí nejnovější hit na trhu s výběrovou kávou, odrůdu Geisha, dostává od majitele farmy přibližně 60 Kč v místní měně za kilogram sklizených bobulí. Průměrně jich sklidí 27 kilogramů za den. Jednoduchá matematika: denně si vydělá přibližně 1600 Kč. Za dvacet pracovních dní to…
Zařazeno v:

Káva jako sociální a politická metafora

Sociologové už dávno postřehli, že o společnosti daleko lépe než nejrůznější deklarace a politická prohlášení vypovídá každodenní rutina, kterou žijí miliony lidí. Tep globalizované společnosti nelze měřit s nosem zabořeným do odborné publikace v univerzitní knihovně, pokud se ho chcete dotknout, musíte se posadit na kafe ve Starbucks nebo u McDonalda. Politologové mohou…
Zařazeno v:

Věštecký pohled do matematické koule

Jan Keller se ve čtvrtečním Právu oprávněně diví: dnešní třicátníci se právě dozvěděli, že pokud nevstoupí do soukromého pilíře důchodové reformy, při platu dvacet pět tisíc měsíčně dostanou důchod šest tisíc pět set. Kdo dokázal provést výpočet, který má platit za padesát let, když každá makroekonomická prognóza na dobu delší než…
Zařazeno v:

Nesmysl týdne (č. 1)

Prosím, máme tu rubriku. V rámci svých příspěvků vyberu každý týden (plus minus pár dní :) jednu mimořádnou perlu z internetových diskusí a udělím jí čestnou cenu, titul, certifikát (certifikujte si to, jak chcete) „nesmysl týdne“. V rámci certifikace pochopitelně zdůvodním, čím si ta perla tuto poctu zasloužila. Internetové diskuse jsou jako kuchyně národního…
Zařazeno v:

Tisíce lidí nesplácí hypotéky a bude hůř

Chtěl bych napsat mnohem lepší zprávu, ale bohužel. Hypoteční krize je u nás na spadnutí. V Česku už nejsou spláceny hypotéky v hodnotě 25 miliard korun z celkového objemu 800 miliard korun. To se z pohledu erudovaných ekonomů nezdá mnoho, jenže v praxi se jedná o tisíce lidí, a přitom navíc…
Zařazeno v:

Veškeré štěstí pochází z touhy, aby byli šťastní ti druzí. Veškeré utrpení pochází z toho, že člověk chce štěstí jenom pro sebe.

Šantidéva, buddhistický učenec Nemyslím si, že si nepřejeme, aby byli ti druzí šťastní. Určitě proti tomu nemáme vážnější námitky. Problém vidím spíše v tom, že pro štěstí druhých proaktivně nic, nebo téměř nic, neděláme. Nestáváme každý den s myšlenkou komu dnes uděláme radost. Vezměme si například takové sociální sítě. Všiml jsem…
Zařazeno v: