Všimli jste si toho? Všimli jste si, jak rakovinové bujení často až paranoidní úzkosti prostupuje celou naší společnost? Jak se lidé okolo vás bojí, aby na něco nezapomněli, aby všechno stihli, aby neporušili nějaký z tisíců různých předpisů, nebo aby je náhodou někdo v něčem nepředběhl?
A asi jste si také povšimli, jak tito lidé své úzkostné stavy řeší. Vzteklým řevem, požitím prášků, spláchnutím alkoholem, vykouřením jointa.
Uvedená řešení pomáhají, o tom sporu není. Problém je v tom, že řeší následky, nikoliv příčiny. Takže pokud se člověk nechce zbláznit, musí znovu řvát, zajít do lékárny, hospody, nebo za dealerem. A tak to jde stále dokola; úzkost střídá úlevu.
Klidně se do toho cyklu zapojte. Před tím je však dobré vědět, že nemusíte. Že můžete žít bez úzkosti.
Jak? Prostě tak, že odstraníte příčiny svých úzkostí.
Nedá mi to, abych Vám neřekl historku o dvou námořnících. Jeden má silnou motorovou jachtu, a ten druhý prostě jenom plachetnici.
„Cha,“ směje se ten první, „tvá plachetnice je strašně pomalá. To já mám tak silný motor, že se rychle dostanu všude tam, kde chci být.“ „Aha,“ říká druhý, „to já to mám udělané trochu jinak. To já, když jsem na své lodi, už někde jsem.“
Nasedněte tedy na svoji plachetnici a užívejte si toho, že na ní jste. Sami i s přáteli, za sluníčka, deště i bouře, při práci i odpočinku. Zkrátka a dobře milujte svůj život i to co jej obklopuje, a to všechno si pěkně užívejte.
Po svém nalodění záhy zaznamenáte, jakoby to z Vás všechno najednou spadlo. Že už nemusíte řešit vnější problémy a ani své úzkostné stavy. Ty prostě nejsou.
© 2011, Martin Hájek, www.vedeme.cz