Je naprosto zásadní, že můžeme využívat to, co nám předali starší generace, a že nemusíme, podobně jako to dělají mravenci, začínat s každou generací úplně od začátku. Je výborné, že ve svém životě můžeme používat to, co jsme se naučili. Je naprosto tristní, pokud děláme jenom to.
Až příliš často se stává, že pokud se nám něco nedaří, o to usilovněji a intenzivněji to děláme. Neměníme přístup, měníme jenom jeho intenzitu.
Příklady:
Stává se, že některé země ocitnou v ekonomických problémech, nebo tyto problémy očekávají. Takže se začnou ořezávat náklady. A když to nepomáhá, řeže se o to více.
Stává se, že nám někdo na něco řekne „Ne“. Pak obyčejně zvýšíme intenzitu svého hlasu, nebo pádnost svých argumentů.
Stává se, že nám náš byznys, nebo zaměstnání, nepřináší to, co od něho očekáváme. Takže, pokud nejsme úplně hloupí, zvýšíme úsilí.
Tuto zkušenost, která tvrdí, že zvýšení úsilí rovná se zlepšení výsledků, jsme získali ze své práce s lineárními systémy, kde to opravdu tak funguje: dvojnásobná síla, nebo dvojnásobná rychlost rovná se dvojnásobný výsledek za stejnou časovou jednotku.
Bohužel se stává, a o tom je zde řeč, že tuto svoji skutečnost přenášíme do světa systémů, kde rozhodně neplatí. Takovými systémy jsou živé organismy a jejich společenství.
Příklad:
Vezměte si míč o hmotnosti M a nakopněte jej rychlostí V. Změřte si, kam dopadne. Pak jej nakopněte rychlostí dvojnásobnou a zase si to změřte. Jsem si jist, že ve druhém případě bude vámi dosažená vzdálenost blízká dvojnásobku té první.
Nyní si vezměte svého psa a uvedený pokus zopakujte (pokud máte rádi psy, můžete to zkusit se svým šéfem, nebo tchyní). Jsem si jist, že výsledek bude totálně odlišným.
Takže na závěr: pokud se Vám něco nedaří tak, jak byste očekávali, je dobré nepodlehnout prvnímu impulsu, který velí zvýšit úsilí, ale nejprve otevřít svoji mysl novým podnětům, nápadům, pohledům, přístupům a případně to zkusit dělat jinak. To je inteligentní chování.
© 2011, Martin Hájek, www.vedeme.cz