Mám velkou víru v pošetilce; moji přátelé je nazývají lidmi se sebedůvěrou.
Edgar Allan Poe, spisovatel
Já osobně si vůbec nedovedu představit, jak jinak bychom se mohli pohnout z místa, kdyby nebylo lidí, kteří překračují stávající hranice a zcela pošetile se pouštějí tam, kam se ještě nikdo nevydal.
Pošetilci je nazýváme jenom zpočátku. Pak je, podle míry pošetilosti jejich nápadů a stavu naší myslí, dáváme za příklad, nebo na hranici. Jmenujeme je zaměstnanci měsíce, nebo je propouštíme. Dáváme je do učebnic, nebo do kletby. Stáváme se jejich nadšenými příznivci, nebo zuřivými odpůrci.
Výzkumy naznačují, že je vhodné být pošetilými přiměřeně, to jest jenom o jeden stupínek nad normálnost. Takovou míru pošetilosti okolí akceptuje a je jí obyčejně inspirováno. Dva a více stupínků nad normál znamená přinejmenším totální nepochopení, a to nejhorší si lze nalézt v dějepisných knihách nebo ve vlastní představivosti.
Být správně přiměřeně pošetilým si vyžaduje dost velkou míru expertízy. Experti svoji pošetilost však projevují málokdy, protože se oprávněně obávají, že by v případě neúspěchu mohli o svoji pověst experta přijít. Proto jsou pošetilými většinou jenom mladí lidé nebo nováčci v oboru. Jelikož však nemají dostatečnou expertizu, nacházejí zrno s frekvencí slepého kuřete; jednou za uherský rok.
Kreativita je hezká věc. Každé děcko jí naprosto překypuje a zcela pošetile ji projevuje. Strká ruce kamkoliv jej napadne a olizuje snad úplně všechno. V procesu socializace se učí být normálním. A jen málo lidí je pak dostatečně pošetilými, nebo mají tak velkou sebedůvěru, že se s námi o své nápady dělí.
A za to jim budiž chvála.
