Lídři a následovníci

Už jsme si říkali, že leadership je možné chápat jako vztah mezi dvěma a více lidmi. A v tomto vztahu lze rozpoznat lídry a následovníky. Liší se totiž.

Podle Jamese MacGregora Burnse toto odlišení nastává v aktivitě při utváření vzájemných vztahů a ve svých schopnostech tyto vztahy utvářet a rozvíjet. Lídr je v této oblasti aktivnější a schopnější.

To je nesmírně důležitý poznatek.

Shromážděte několik děti na jedno místo a pak je pozorujte. Začnou spolu nějak interagovat, nejčastěji si začnou vymýšlet nějaké skopičiny. Stává se, že některé děcko je v tom poněkud aktivnější, zatímco druhé spíše jenom reagují. Někdy se to ovšem střídá tak rychle, že je těžké rozpoznat, kdo zrovna vede, a kdo následuje.

Takže ještě jednou: při utváření vztahů identifikujeme toho aktivnějšího jedince  jako lídra.

Tato vyšší aktivita vyplývá z vyšších schopností tyto vztahy utvářet. Lídr je například obyčejně schopnější v rozpoznání motivů, zájmů a ambicí druhé strany, než naopak. Je také obyčejně schopnější při artikulaci cílů, kterých by mělo být dosažení. A tak dále, a tak dále.

Z toho všeho je nejdůležitější skutečnost, že lídr odkazuje sám na sebe jako na zdroj, který vede k naplnění motivů vedených. Ve velmi hrubé formě je to něco jako: "Následujte mě a budete to mít." Lze to však dát najevo i implicitně, bez řečí; jenom tak, že se udělá něco, "aby to druhé straně došlo". Zařídit, aby byl vnímán druhou stranou jako zdroj síly, bezpečí, jistoty, rozvahy, znalostí, moudrosti, atd., atd. umí lídr zařídit opravdu o poznání lépe, než následovníci.

Je jasné, že může existovat rozdíl mezi tím, “”jak se člověk druhým jeví“ a “jakým opravdu je”. A to neplatí jenom pro leadership, zle zcela obecně. Ideální je, když člověk oním silným a viditelným zdrojem opravdu je. Tak silným a viditelným, že o tom nemusí nikoho obzvlášť přesvědčovat. Pak se následovníci objeví sami.

Můžete si v praxi vyzkoušet, jak to funguje. Pro začátek si zkuste jednodušší transakční leadership. Je dobré si vyzkoušet, že lze vést svého šéfa, zatímco on Vás bude následovat. Připravte si nějaký pro Vás zajímavý projektík, o kterém zároveň víte, že o něm může učinit finální rozhodnutí. Výborné je třeba takové zvýšení platu.

Normálně se to děje tak, že podřízený činí šéfovi vztahovou nabídku: “Zvyšte mi plat” a k tomu už nedodává nic. No, možná, že ještě k tomu dodá, “protože jsem tady již dlouho”, nebo “protože jsem již dlouho nedostal přidáno”. Myslíte, že tohle šéfa zajímá? Že tohle zapálí jeho srdce? Ani náhodou! Onen jedinec si si přímo koleduje o to, že z toho nic nebude. To proto, že a) onen žádající nebožák neadresoval absolutně vůbec žádný šéfův zájem a b) neudělal vůbec nic pro to, aby se šéfovi jevil být zdrojem, který vede k naplnění jeho šéfovských zájmů.

Takže a) víte, co vašeho šéfa zajímá? b) umíte to vysvětlit šéfovi tak, že toho dosáhne tak, že vám přidá?

V těchto dvou bodech je esence leadershipu - umění pomoci druhým lidem dosáhnout toho, co chtějí.

Až uvedené bodíky budete vědět a umět, běžte za šéfem.

Při vlastním rozhovoru s ním buďte tím aktivnějším. Uvádějte různé důvody, proč je to pro něj tak výhodné, zkoušejte to zleva, zprava, zezadu, zepředu, zkrátka nechte šéfa jenom reagovat na vaše podněty. Když se tak při tom rozhovoru na situaci podíváte jakoby zvenčí, je jasné, že jste to Vy, kdo vede, a je to šéf, který následuje.

Nelze vyloučit, že nakonec budete přesto odmítnut. Váš šéf má přeci jenom větší mocenskou základnu (autoritu danou organizačním uspořádáním) Vám říci Ne a mohlo stát, že se Vám nepodařilo najít nic dostatečně silného, co by šéfa motivovalo říci Ano.

Pro leadership, jakýkoliv leadership, je absolutně nutné být expertem na motivaci a lidi. Nejen v obecné rovině (všichni lidé jsou stejní), ale také v rovině konkrétní a situační (každý člověk je jiný a navíc se situace mění). Pro leadership však nestačí být jenom znalcem motivace a lidí, ale je třeba tu motivaci také umět komunikovat, a to opět v obecné i konkrétní a situační rovině. Tak, aby ona komunikace způsobila žádoucí odezvu.

Garantuji Vám, že tohle se dá naučit a natrénovat.

© 2012 Martin Hájek, Vedeme.cz