Linie rozvoje jsou dalším pojmem, který je pro uvědomělé a promyšlený leadership velmi vhodné znát.
Zhruba řečeno jde o to, že lidská osobnost má mnoho různých stránek, linií, které se mohou rozvíjet relativně nezávisle, a to i přesto, že vztahy mezi nimi jsou.
Například někdo může být blbý jako tágo a zároveň být po fyzické stránce podoben Herkulovi. Jiný zase může být inteligentní až hrůza a zároveň zcela a totálně selhávat v mezilidských vztazích.
Je dobré vědět, jaké linie rozvoje vlastně jsou a v těchto liniích se rozvíjet.
Ucelených koncepcí linií rozvoje existuje ohromné množství a je v podstatě jedno, kterou si zvolíte.
Jednou z nich je koncepce mnohačetných inteligencí. Jejich známý propagátor, Tony Buzan, jich uvádí tuším dvanáct.
Jinou koncepcí jsou například čakry. Čakry jsou v podstatě linie rozvoje, které jsou symbolizovány pomocí jakýchsi energetických center, které mají přesné umístění na lidském těle. Těch základních linií, čaker, je zde sedm.
Další koncepci představuje profesor Clint Siddle, ředitel Park Leadership Fellows Programu Johnsonovy školy na Cornellově universitě. Nazývá jej leadership kolem (anglicky leadership wheel). Jednotlivé linie, kterou jsou zde metaforicky reprezentovány jakýmisi pěti archetypy, našimi vnitřními částmi, zde vzájemně propojuje do jednoho modelu komplexního systému, do celého člověka.
Tento model linií však není ničím jiným, jak Clint Siddle píše, než medicimanským (šamanským) kolem (anglicky medicine wheel), koncepcí převzatou od původních obyvatel Ameriky, indiánů. Lze se s ním setkat i v dalších kulturách po celém světě.
Tento model je v podstatě stejným, jako model Stephena R. Coveye, známého to gurua v oblasti osobního rozvoje a leadershipu, až na to, že části se jmenují jinak, a jedna z nich je přemapována do jiné linie (části).
Pokud si uvědomíme, o co v podstatě jde, je podle mě jedno, jaký model, jakou koncepci, použijeme. Budeme rozumět všem.
V těchto konceptech (modelech) jde v podstatě o odpověď na zcela základní a principiální otázku: “Co dělá člověka člověkem?”
Už jste o tom přemýšleli? Už jste přemýšleli o tom, co všechno člověk musí mít, aby se člověkem mohl nazývat? Aby prostě člověkem byl?
Touhle otázkou se baví lidstvo od nepaměti a stále se jí docela slušně baví. Vědci na to dokonce pořádají i mezinárodní konference.
V roce 2001 se sešlo patnáct univerzitních profesorů z různých zemí, aby konečně vytvořili všeobecnou formální teorii leadershipu. Po pětiletém úsilí konstatovali (viz kniha The Quest for a General Theory of Leadership), že se jim to nepovedlo. Spolubadatelka Joanna Ciulla se k tomuto výsledku vyjádřila takto:
Studium leadershipu nás vede k univerzálním otázkám lidské existence a účelu člověka. A je pravděpodobné, že tyto otázky nebudou nikdy zodpovězeny jedinou obecnou teorií.
Joanne B. Ciulla
Až na to přijdete, máte linie. Linie, o které všechny je třeba pečovat, abyste se člověkem mohli nazývat. Linie, které je všechny třeba rozvíjet a tak rozvíjet svoje lidství a tak se posunovat ve svém osobnostním rozvoji stále výše a výše.
Jógíni si to zařídili chytře. Každých sedm let se soustřeďují na řešíní (roztáčení) jedné čakry. Té, která zhruba odpovídá přirozenému rozvoji člověka. A když je po čtyřiceti devíti letech hotovo, jdou do toho, teď už na poněkud jiné úrovni (dalo by se říci ve druhé vrstvě), znovu.
Indiáni si to také zařídili chytře: průběžně je rozvíjejí všechny, přičemž, samozřejmě, přihlížejí k dosažené úrovni osobnostního rozvoje.
Zde (a v Integrální mapě) představuji jenom jednu konkrétní koncepci z mnoha možných. Trochu si jí popíšeme příště.
Je mi jedno, zda budete používat tuhle, nebo jinou. Důležité je, že si budeme rozumět, protože víme, oč tady běží: o různé oblasti našeho lidství, které je třeba rozvíjet a spolu vzájemně výhodně integrovat, a tak promyšleně utvářet naší osobnost do stále komplexnějšího celku, celku, který má stále větší kapacitu se vypořádávat s vnějšími výzvami, celku, který, protože má potenciál jít ještě dále, je zároveň v každém okamžiku pouze částečným.