„Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi.”
INFORMAČNÍ PROFILY - PORTÁL PRÁCE A PODNIKÁNÍ


Platit, neplatit – máme v tom jasno? aneb Práce v silovém poli kolektivních a individuálních hodnot

  • mtr2e826e dipl8277

Kdysi měl každý jasno. Ať už dělal v pracovní době kdovíco, přispíval k budování socialistické vlasti. Zbytečně nabubřelá hesla by ale neměla zastírat psychologický horizont práce jako socialistického fenoménu. Člověk získával – nebo alespoň měl získávat – pocit, že svou prací přispívá k nadosobnímu celku, společnému dobru, něčemu, co ho přesahuje. Tento psychologický horizont ho měl motivovat. A tato motivace měla vyživovat celý socialistický systém.

Se změnou poměrů po sametové revoluci se ale tento postoj ocitl v šachu. Kritikové poukázali, že když nejde o vlastní prospěch, člověk do daného výkonu neinvestuje maximum své energie. Socialismus tíhl k uniformitě, na mnoha místech se spíše vegetovalo, než pracovalo, ve sféře služeb si zákazník mohl často jedině ponadávat. Nikoli sféra příspěvku k společnému dobru, ale individuální zisk měl motivovat. Prosperita pak měla vznikat součtem individuálních výkonů a úrovní služeb.

Po dvaceti letech nové zkušenosti má ale i tento postoj trhliny. Z individuality se stalo bezohledné kořistnictví, ten, kdo nevyužije každou příležitost, aby se prosadil na úkor druhého, vypadá jako idiot, a samotná společnost se rozložila na soubor atomizovaných jedinců. Dělník za pásem už nemůže mít pocit, že dělá něco užitečného, dělá jen to, z čeho má zaměstnavatel finanční zisk. Lékař není společensky prospěšné povolání, je to služba pro klienta. Politik neslouží národu (byť je politicky korektní předstírat, že ano), dělá jen to, co si přeje horních deset tisíc. Smysl práce spočívá v generování zisku. Nový iPad je důležitější než léky na roztroušenou sklerózu, stát může být „vyspělý“, i když v něm miliony lidí strádají.

Vypadá to jako filozofický problém, ale ve skutečnosti tyto dva systémy hodnot vytvářejí konflikt, který dnes zasahuje celou českou společnost. Výmluvným příkladem jsou studenti vysokých škol. Ti se v posledních volbách jednoznačně přiklonili k liberálnímu systému. Řekli jasné ano stranám, které studium považují za věc individuálního zájmu. Protože jediný benefit, který studiem vzniká, je ten soukromý, neexistuje důvod, proč by stát měl tento benefit financovat. Logickým krokem je pak požadavek, aby studenti za poskytování tohoto benefitu začali platit, a konečným horizontem americký systém, kdy student hradí vše.

Jakmile byli ale čeští studenti postaveni před myšlenku školného, otočili o sto osmdesát stupňů. Internet a některá veřejná prostranství zaplavila hesla typu „školství není služba“. Vzdělání je najednou něco, z čeho má prospěch celá společnost, nikoli pouze jeho adresát, a je proto v zájmu společnosti poskytovat tuto komoditu bezplatně. Vyspělá společnost potřebuje lékaře, učitele, vědce, inteligenci. Ano, ale ne v liberalismu, v jehož tvrdém jádru stojí fakt, že potřeby se směňují tržním systémem mezi poskytovatelem a klientem, nic víc a nic méně.

Studenti si budou muset své dilema vyřešit nejpozději do dalších voleb. Ostatní si ho budou muset vyřešit také. Jedno je totiž jisté, oba systémy nelze provozovat najednou. Česko je tímto problémem doslova paralyzováno. Nikam se nevyvíjí. Politika se vyčerpává ve verbálních soubojích a destruktivních důsledcích. A přitom k racionálnějšímu stanovisku stačí jediné: nahlédnout problém nikoli v ideologických termínech, ale v pojmech filozofie práce.

Autor: Martin Ruščin
Zařazeno v:

Další články v rubrice Práce a kapitalismus, Práce a komunismus, Studenti

Buďte na svůj studentský pokoj právem pyšní!

Studentský pokoj by měl vytvořit dokonalé zázemí každému, kdo v něm tráví většinu svého času. V dnešní době není naštěstí tak složité, aby se tato místnost pružně přizpůsobila vašim nárokům a představám. Díky širokým možnostem můžete často žasnout, jaké nejrůznější podoby studentských pokojů jsou možné! Základem vybavení studentských pokojů je jednoznačně nábytek.…
Zařazeno v:

Výhodný mobilní tarif můžete mít i Vy

Služby mobilního operátora jsou dnes jednou z nejdůležitějších věcí, pro náš běžný život. Jen málokdo si dnes ještě dokáže představit život bez mobilních telefonů. Ale právě na to spousta operátorů spoléhá a místo, aby se hromadně ceny za mobilní služby snižovali, jak nám bylo již před lety slíbeno, operátoři mají pocit, že…
Zařazeno v:

Káva jako sociální a politická metafora

Sociologové už dávno postřehli, že o společnosti daleko lépe než nejrůznější deklarace a politická prohlášení vypovídá každodenní rutina, kterou žijí miliony lidí. Tep globalizované společnosti nelze měřit s nosem zabořeným do odborné publikace v univerzitní knihovně, pokud se ho chcete dotknout, musíte se posadit na kafe ve Starbucks nebo u McDonalda. Politologové mohou…
Zařazeno v:

Věštecký pohled do matematické koule

Jan Keller se ve čtvrtečním Právu oprávněně diví: dnešní třicátníci se právě dozvěděli, že pokud nevstoupí do soukromého pilíře důchodové reformy, při platu dvacet pět tisíc měsíčně dostanou důchod šest tisíc pět set. Kdo dokázal provést výpočet, který má platit za padesát let, když každá makroekonomická prognóza na dobu delší než…
Zařazeno v:

Jak dál se školstvím? – díl II.

Kdy se konečně začne investovat do školství? Skomírajícímu školství zrovna nepomohly extrémní interpretace školské reformy (nemáme na mysli reformu vysokého školství, nýbrž tu méně viditelnou reformu, která obsahuje především pojetí výuky na základních a středních školách). Tyto interpretace tvrdily, že pamětní informace má nyní zcela nulovou hodnotu (což je profesionální šílenství),…
Zařazeno v:

Jak dál se školstvím? – díl III.

Je CLIL pedagogika budoucnosti? Vyučování formou CLIL je nejspíš budoucností českého školství. A tato budoucnost není tak daleko. Na některých školách už dokonce začala. Dokonce i v Česku. Metoda CLIL neboli Content and Language Integrated Learning je poměrně mladý produkt, který ovšem Evropská unie od roku 2003, kdy ho definovala v…
Zařazeno v:

Jak dál se školstvím? – díl I.

Výuková reforma: nezbytná myšlenka zabalená v katastrofálním obalu Ne, nemáme na mysli reformu vysokých škol, kterou už novopečený ministr školství raději odklidil stranou. Jde o dřívější, méně viditelnou, ale dalekosáhlejší reformu, která se dotkla především základních a středních škol a která se týkala toho, co se děje v samotných třídách: pojetí…
Zařazeno v:

Chceme čtyři Einsteiny a devět Hemingwayů. Podmínka: s maturitním vysvědčením.

Zdá se, že bez maturity zanedlouho nebudete kompetentní ani mýt nádobí v restauraci. Kdyby kadeřnice, která neumí napsat celostránkový dopis v cizím jazyce, začala šermovat nůžkami okolo zákazníkovy vlasaté hlavy, nejspíš by ohrozila všechno od jeho účesu až po tělesné i duševní zdraví. Totéž platí o technice: blíží se časy, kdy…
Zařazeno v:

Odborář je sprosté slovo a zákoník práce cár papíru

Velké obchodní řetězce neplatí přesčasovou práci prodavačkám. O svátcích 80 hodin přesčasů zadarmo v běžném měsíci kolem padesáti hodin „když se ti to nelíbí, tak můžeš jít“ říká prodavačka Boženka z nejmenované jihočeské prodejny. Přesčasovou práci zadarmo berou jako normální součást pracovní doby. Zákoník práce nikoho nezajímá a odbory jsou slabé.…
Zařazeno v:

Zkušenost versus prosté vzdělání v neziskových organizacích

Zdá se vám ten nadpis věcně nesprávný? Jak může být zkušenost proti vzdělání či naopak? Čtěte ale pozorně, napsal jsem „Zkušenost versus prosté vzdělání v neziskových organizacích“. Neziskovými organizacemi myslím všechny ty, které získávají finanční prostředky na svůj provoz ze státního rozpočtu, grantů, dotací a tudíž ve svých činnostech především musí…
Zařazeno v:

Mládí. Budoucnost Evropy?

Před posledními volbami se rozpoutalo šílenství. Licitovalo se o hlasy mladé generace. Licitovaly o ně hlavně pravicové strany, vědomé si toho, jaká porce bodů se tu dá získat. Výsledek známe: evropské unikum, mladí, kteří šli a odvolili tak, jak odvolili. Návnada, na kterou tuto rybu pravice prostřednictvím tisku a internetu chytila,…
Zařazeno v: