„Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi.”
INFORMAČNÍ PROFILY - PORTÁL PRÁCE A PODNIKÁNÍ


Nehledám ty nejlepší hráče, Craigu, hledám ty správné.

Herb Brooks, legendární hokejový trenér

  • správný člověk

S tímto přístupem ke “svým” lidem se Brooksovi podařil (hokejový) zázrak: tým, který vedl, získal na Olympijských hrách v roce 1980 zlatou medaili. Při tom totiž porazili i tým Sovětského svazu, což pro američany tehdy bylo prakticky nemožným, nepředstavitelným, nadpozemsky božím. Od těch dob uplynulo mnoho vody. Ve sportovních disciplínách je již úplně normální hledat ty správné lidi za účelem vytvoření excelentního týmu. V mnoha organizacích typu podnik, o státních již ani nemluvě, se stále ještě setkáváme s jiným přístupem.

Stále ještě hledají ty nejlepší lidi. Ty nejlepší operátory, prodejce, manažery, truhláře, asistentky, účetní. Hledají ty nejlepší, což je sice hezké, ale je to něco jiného, než hledat ty správné.
O jaké “správné” lidi asi tak jde vyjádřil John McConnel, nejvyšší šéf Worthington Industries tako: “Dejte mi lidi, kteří jsou oddáni týmové práci, a to na rozdíl od hromady talentovaných lidí s velkým egem, a zvítězíme pokaždé.”

Mnohé organizace stále ještě nepochopily, že prostým součtem těch nejlepších individuálních výkonů se zázraků nedočkají.
Jak takového správného člověka poznat?

Nemálo firem se kandidátů prostě ptá: “Jste týmovým hráčem?”, nebo “Řekl(a) byste, že jste týmovým hráčem?” Pokud se Vám při přijímacím řízením náhodou stane, že to přijímací komise (či člověk) ověřuje jenom takhle, doporučuji, pokud nejste zcela na dně, od takové organizace hbitě prchat; ta firma vůbec nemá páru o tom, co to týmová práce je, jak jí vytvořit a jak jí rozvíjet. Stojí Vám to za to v takové organizaci ztrácet čas, energii a um?

Kvalifikované organizace to ověřují úplně jinak. Zeptají se Vás na zájmy, koníčky, přátele, komunity, ve kterých jste působili či působíte, vaší roli v nich a zejména na to, jak vy osobně jste přispívali či přispíváte k tomu, aby se onomu uskupení lidí dařilo. Někdy Vás podrobí i reálným testům, a to často tak, že člověk vlastně ani nemá tušení, že prochází testem na týmovou spolupráci.

Například v jedněch aerolinkách posadí kandidáty do kruhu, a řeknou jim, aby po řadě vyprávěli o nějaké své (nejhorší, nejlepší, ...) zkušenosti, která je potkala. Při povídání však výběrová komise nesleduje ani tak vyprávějícího, jako ty ostatní. Pokud někdo nevěnuje pozornost tomu, co druzí vyprávějí, komise z toho usuzuje, že daný kandidát není vhodným.

Vychází z toho, že nelze být dobrým týmovým hráčem bez věnování soustředěné pozornosti druhým. A takových podobných “chytáků” mají dobré firmy docela dost.

Ty nejlepší organizace, a nestydím se říci přímo excelentní, to dělají ještě jinak. Tam už k tomu nepotřebují hlavu pomazanou, ředitele nebo personalistu. Tam už jsou “týmoví hráči” natolik vyspělí, že si již sami umí kvalifikovaně vybrat toho, se kterým se jim bude dobře až skvěle spolupracovat. A protože jej přijímají sami, cítí za něj daleko větší odpovědnost, než když toho člověka vybere někdo za ně. A proto mu pak také, a to naprosto přirozeně, pomáhají v samotné práci uspět. Nechtějí být viněni z toho, že neumějí do svého týmu vybrat ty správné lidi.

Během svého působení na mnoha vedoucích pozicích jsem provedl mnoho stovek přijímacích pohovorů. A byl jsem (a jsem) docela hrdý na svoji dost velkou úspěšnost: drtivá většina přijatých byla v práci hodně úspěšná. A když si pak po mé desítky let trvající praxi začali pracovníci vybírat své nové spolupracovníky sami, musel jsem s hlubokou pokorou připustit, že na to, abych to dělal tak skvěle jako oni, opravdu nemám.

I v tomhle je týmová spolupráce daleko daleko lepší, než individuální výsledek toho nejgeniálnějšího, nejzkušenějšího, nejpomazanějšího člena. Na to však musí být tým opravdovým týmem, nikoliv hromadou jednotlivců.

Hodně firem přijímá ta nejlepší individua a pak je, opět individuálně, rozvijí. Jsou přinejlepším na půl cesty svých možností. Zapomínají na budování a rozvoj týmů. A pod tím opravdu nemyslím tahání za lano na outdoorových akcích, nebo společné bujaré večírky.

Autor: Martin Hájek
Zařazeno v:

Další články v rubrice Ideas

Nejčastější příčinou úmrtí v USA je medicína.

výzkumná studie Smrt z rukou medicíny   Studie Death by Medicine tvrdí, že v roce 2001 zemřelo v Americe 783 936 občanů díky medicíně, 699 697 kvůli nemocem oběhové soustavy a třetí příčku s 553 251 obětmi zabírají novotvary (rakovina).  Samozřejmě, že oficiálně uváděné pořadí je jiné, medicína v něm nefiguruje.…
Zařazeno v:

Neplatit účty je jediný způsob, jak se uchovat v paměti obchodních kruhů.

Oscar Wilde Jak poznáte, že žijete v komerční společnosti? Podle toho, že si Vás nikdo nevšimne, dokud mu nezačnete něco dlužit. Dříve, když jsem trpěl občasnou sociální deprivací, tak jsem toho využíval. Prostě jsem nezaplatil a hned mi někdo zavolal. Dnes, když nám dlužné upomínky posílají SMS roboti, tak to už…
Zařazeno v:

O duševní zdraví dětí pečujeme bídně

Pavel Varvařovský, ombudsman Zpráva ombudsmana jak v České republice pečujeme o psychicky nemocné děti, která byla právě v těchto dnech zveřejněna, uvádí mnoho skutečností, které každého normálního člověka znepokojují. Jedná se například o absenci prevence, nedostatečnou psychiatrickou péči, malé léčebné kapacity a jejich zanedbaný technický stav, atd., atd., atd. Přesto přese…
Zařazeno v:
Tags: zdraví, život

Když se Vám nedaří, pak nejlepší, co můžete udělat, je usmívat se.

Michael LeBoeuf, profesor managementu Všiml jsme si, že někteří lidé se tímto heslem řídí bez použití rozumu: vždycky, když něco zkazí, smějí se tomu jako debilové. Příčinou inteligentního úsměvu není prostý fakt “ono se to nepovedlo”, ale skutečnost, že se nám konečně podařilo najít něco, co ještě neumíme. Začíná to tím,…
Zařazeno v:

Mladí muži v ganzích jsou významně náchylnější k duševním poruchám, než jiní mladí muži

Jeremy Coid, profesor psychiatrie Britští výzkumníci nedávno zjistili, že mladí členové gangů mají v 59% úzkostnou poruchu, v 85% antisociální poruchu osobnosti, a v 25% trpí psychózou, a konečně, že 16% z nich na to bere medikamenty. Laik by řekl, že jsou to magoři. Co je to gang? Vědci se shodují…
Zařazeno v:

Rozhodnutí nad životem a smrtí v ozbrojeném konfliktu může vyžadovat soucit a intuici. Lidé mohou mít tyto vlastnosti, zatímco roboti ne.

Christof Heyns, profesor, zvláštní zpravodaj pro mimosoudní, okamžité nebo svévolné popravy Tohle Heyns řekl v květnu 2013, když se na půdě OSN jednalo o výzkumu a nasazení tzv. LARů, Lethal Autonomus Robotics, samostatných smrtonosných robotů, kterým se tak říká proto, že se samostatně rozhodují, zda použít svých schopností k usmrcení (zřejmě)…
Zařazeno v:
Tags: intuice, lidé, život

Nejlepší odplatou je masivní úspěch.

Frank Sinatra, zpěvák Je to asi takový případ, jako když Jimovi Carrymu říkali, aby nedělal takové obličeje, že mu to zůstane, a teď ho za ty samé obličeje platí. Nebo ten případ, ve kterém zaměstnanec tak nenáviděl svého šéfa, až začal pořádně pracovat, a tak nakonec dosáhl úspěchu. Tato doporučení a…
Zařazeno v:

Cesta k úspěchu je vždycky v rekonstrukci.

Lily Tomin, herečka I latinské přísloví “per aspera ad astra”, nebo naše “přes překážky k úspěchu” jsou ohledně úspěchu zajedno: cesta k němu není snadná. Proto, maje na paměti uvedené přísloví, vždycky zpozorním, když mi někdo řekne, že je něco snadné či jednoduché: “Proč bych to měl, proboha svatého, dělat?” Proč…
Zařazeno v:

Mezi briliantní kreativitou a chováním toho největšího idiota na světě existuje mikroskopicky tenká linie. Takže co na tom sakra záleží, skoč!

Cynthia Heimal, spisovatelka Jsou organizace, které shánějí kreativce. Taky jsem to dělal. A s určitou pýchou prohlašuji, že jsem při těch stovkách výběrů nebyl neúspěšným. Myslím, že hlavně pro to, že jsem se již v raném dětství, které se táhlo těch prvních čtyřicet let, naučil - samozřejmě, že s velkou pomocí…
Zařazeno v:

Nemít v práci zábavu je tragédií, která hraničí se zločinem.

Tom Peters, manažerský guru   Co dnes váš šéf udělal pro to, abyste měli zajímavou a zábavnou práci, a co jste pro to udělali Vy? Nic? Tak to už hraničí se zločinem. Někdo tady totiž trestuhodně mrhá vaším umem. Platí to i v případě, že jste se opravdu bavili méně, než…
Zařazeno v:

Mnoho lidí ztotožňuje vysokou disciplínu s přísnými tresty, avšak přísnost je při trestání tím nejméně důležitým aspektem.

Roy F. Baumeister, psycholog   Stává se občas, že při výchově svých dětí, zaměstnanců, šéfů, nebo politiků, je vhodné uchýlit se i k trestům. Na rozdíl od psychopatů, kteří si pro potrestání úmyslně vytvářejí příležitosti a mají z trestání zvrácenou radost, většina lidí trestá nerada. A když už to dělá, dělá…
Zařazeno v:

Hlasitost nic nedokazuje. I slepice, která snese vejce, často kvoká tak, jakoby snesla asteroid.

Mark Twain Když se tak dívám na přenosy z poslanecké sněmovny, mám sklony věřit tomu, že se dívám na dvě stovky osob, z nichž sto devadesát devět kvoká a jedna spí. Kdyby z toho byla alespoň ta vejce! Abych však nebyl nespravedlivým. I my, nevolení a nevyvolení, hrdě kvokáme “hele, co…
Zařazeno v: