„Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi.”
INFORMAČNÍ PROFILY - PORTÁL PRÁCE A PODNIKÁNÍ


napoleon bonaparte

Napoleon Bonaparte

Napoleon I. Bonaparte (1769 – 1821) byl francouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804 – 1814 a 1815. Narodil se na Korsice do rodiny nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty. V devíti letech jej otec odvezl do Francie, kde jako stipendista studoval v místních vojenských školách. Po smrti otce, ve svých 16 letech, převzal starost o rodinu, přerušil studia a vstoupil jako podporučík do armády. Vzestup jeho kariéry nastal ve chvíli, kdy se jako dělostřelecký důstojník zasloužil o dobytí pevnosti Toulon (1793) a byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V roce 1795 v pařížských ulicích úspěšně potlačil royalistické povstání, stal se divizním generálem a převzal velení nad armádami vnitřní a pařížské oblasti. Následujícího roku byl na návrh Lazare Carnota jako hlavní opora Direktoria vyslán do války s Rakouskem a pověřen velením nad francouzskou armádou v Itálii. Zde se chopil nabízené příležitosti, využil revolučního nadšení vojáků a řadou vítězství přinutil rakouský dvůr požádat o mír. V roce 1799, po nepříliš vydařené vojenské kampani v Egyptě, se Napoleon zapletl do politického převratu, který měl omezit moc dvou zákonodárných sněmoven ve prospěch mnohem silnější výkonné moci a stal se čelním ze tří vládnoucích konzulů. Od roku 1800 nadále zastával doživotní funkci prvního konzula a o čtyři roky později politickými machinacemi přiměl senát, aby jej zvolil francouzským císařem. Vládu si za téměř nepřetržitého válečného stavu podržel až do roku 1814, kdy byl po tragické kampani do Ruska vojsky VI. spojenecké koalice zatlačen až k francouzské metropoli a vlastními maršály přinucen abdikovat. Posléze byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba, odkud po necelém roce internace uprchl a bez jediného výstřelu opět obsadil císařský trůn. Francie se však dostala do vojenskopolitické izolace a obnovené císařství nepřežilo více než sto dní. Veškeré Napoleonovy snahy skončily porážkou v bitvě u Waterloo, po níž abdikoval podruhé a vydal se do rukou spojenců. Ti jej odsoudili k doživotnímu pobytu na ostrově Svatá Helena, kde ve věku jednapadesáti let zemřel

  • 304126 top foto1 43nrh

Za svůj život Napoleon svedl okolo šedesáti bitev, tedy více než Alexandr Makedonský, Hannibal, Caesar a Suvorov dohromady a po další téměř celé jedno století byla vojenská teorie i praxe posuzovaná podle jeho pravidel a přizpůsobována jeho pojetí válečnictví. Za Napoleonovy éry se Francie změnila ze stavovského feudálního státu v sociálně i občansky nově strukturovanou společnost a určovala politický trend ve značné části Evropy. Mimo jiné provedl reformu vnitřní správy a v roce 1804 vydal nový občanský zákoník (Code civil), jenž se stal vzorem pro další evropské země a dodnes tvoří základ francouzského práva. Avšak Napoleonovo jméno nebývá spojováno jen se superlativy. Kdykoliv je připomínána jeho genialita a obdivuhodná vytrvalost v úsilí o dosažení vytyčeného cíle, nezůstává opomíjena jeho lhostejnost k lidem, v nichž viděl jen prostředky a nástroje. Díky tomuto přístupu sice dokázal ze svého národa získávat i skryté rezervy, avšak další památkou na jeho panování byla nesmírně vysoká oběť více než milionu francouzských občanů, padlých na četných evropských bojištích.

 

Počátky vojenské kariéry

Poté, co se šestnáctiletému Napoleonovi podařilo úspěšně složit důstojnické zkoušky, byl přidělen pluku La Fère–Artillerie posádkou při dělostřelecké škole ve Valence. Zde se mu i přes hodnost podporučíka žilo velmi těžce, neboť větší část platu posílal matce. O to více se ve volném čase věnoval soukromému studiu vojenské historie, matematiky, zeměpisu, filosofie a osvícenské literatury XVIII. století. V září roku 1786 si vyžádal dlouhodobou dovolenou a odcestoval na Korsiku, aby urovnal materiální situaci rodiny. Ke své jednotce, která se mezitím přesunula do Auxonne, se vrátil v červnu roku 1788. I na tomto novém místě pokračoval s neutuchajícím zanícením v dalším studiu a zde jej také o rok později zastihly události Velké francouzské revoluce. Pluk La Fère–Artillerie se připojil k povstalcům a Napoleon, který pochopil, že se otevřela cesta pro jeho kariéru, požádal dva a půl měsíce po vzpouře jednotky o další dovolenou. Domníval se, že touhu po sebeprosazení dříve uspokojí na rodném ostrově, než kdyby čekal na povýšení v rámci skomírající vojenské hierarchie. Do Ajaccia dorazil koncem září 1789 a neprodleně se zapojil do místního politického dění. Spolu se svým bratrem Josefem stáli u počátků revolučního hnutí ostrova a na jejich písemnou výzvu Národní shromáždění odsouhlasilo zrovnoprávnění Korsiky s ostatními částmi francouzského království. Současně byla udělena amnestie všem, kdo kdysi bojovali za nezávislost ostrova. To umožnilo návrat i někdejšímu vůdci protifrancouzského odboje Pascalu Paolimu, jenž byl pro Napoleona po celé jeho dětství ústředním hrdinou. Avšak starší muž, jehož Korsičané záhy zvolili předsedou departmentu direktoria, vystupoval vůči svému obdivovateli velmi chladně a brzy se ukázalo, že jejich cesty se neshodují. Snahou Paoliho byla korsická samostatnost, naproti tomu Bonaparte viděl v revoluci nové možnosti jak pro rozvoj ostrova, tak pro svou kariéru. Když tedy mladý dělostřelecký důstojník po několikaměsíčním pobytu ve svém rodišti zjistil, že veškeré jeho snahy zůstávají bez větších výsledků, odjel zpět do Francie. Aby matce ulehčil v rodinných výdajích, do Auxonne si sebou odvážel i svého mladšího bratra Ludvíka. U své jednotky byl v červnu 1791, po šesti letech služby, povýšen na poručíka a zároveň převelen ke 4. dělostřeleckému pluku ve Valence. Ve městě, jež stálo na počátku jeho vojenské kariéry, vstoupil do „Spolku přátel konstituce,“ který byl odbočkou klubu jakobínů. Tři měsíce po povýšení požádal o další dovolenou, tentokrát dvanácti týdenní. Opět se vrátil na Korsiku, kde se nechal zvolit podplukovníkem praporu dobrovolníků (což mělo za následek jeho odchod z dělostřeleckého pluku) a definitivně se odcizil s Pascalem Paolim. Navíc 8. – 12. dubna 1792 se Bonapartovi dobrovolníci střetli s řádnou armádou, přičemž byly ztráty jak v řadách vojáků tak mezi civilisty. Kvůli této akci, při níž se dokonce pokusil obsadit pevnost v Ajacciu, byl Napoleon povolán do Paříže, aby se po udání svých nepřátel zodpovídal u výboru vojenského ministerstva. Do francouzské metropole dorazil již koncem května a bez větších problémů se mu podařilo dosáhnout toho, že proti němu vedená záležitost byla zamítnuta. Díky skvělé politické reputaci byl na svou žádost opět umístěn ke 4. dělostřeleckému pluku a posléze povýšen do hodnosti kapitána. Tento rok, poté, co se 10. srpna stal nahodilým svědkem útoku chátry na Tuilerie, si vyžádal ještě jednu dovolenou a opět se vrátil na rodný ostrov, kde zůstal plných osm měsíců. Znova se chopil velení pluku dobrovolníků a účastnil se nevydařené invaze na Sardinii. Po této vojenské operaci jeho bratr Lucien v jakobínském klubu v Toulonu odhalil korsického předsedu direktoria jako zrádce republiky a Národní konvent vydal rozkaz k Paoliho zatčení. Korsický vůdce okamžitě vyzval svůj lid k válce za nezávislost a veškerý hněv paolistů dopadl na klan Buonapartů. Bratři Buonapartové byli odsouzeni k veřejnému prokletí a začal na ně hon. Po strastiplných a dobrodružných peripetiích se Napoleonovi nedlouho před obsazením ostrova Angličany podařilo spolu s matkou, bratry i sestrami emigrovat do Francie. Mladému uprchlíkovi nezbylo než se ze svého nedostatečného platu postarat o celou rodinu a žít v ještě větší nouzi. Roku 1793 však v jeho životě nastal zásadní obrat. V Toulonu vypuklo protirevoluční povstání, jež podpořilo anglické a španělské loďstvo křižující západní část středozemního moře. Revoluční armáda se jihofrancouzské město pokusila z pevniny získat zpět, avšak obléhání, k němuž se Napoleon připojil 18. září, bylo mdlé a neúspěšně. Když mladý Korsičan viděl bezvýslednost pokusů vrchního velitele Carteauxe, zkusil mu navrhnout nový plán k překonání nepřátelského odporu, ovšem neúspěšně. Teprve až jej podpořil vlivný komisař Konventu Gasparin, který stál za vystřídáním Carteauxe generálem Dugommierem, se mu podařilo návrh prosadit. 14. prosince zahájily Napoleonem nově rozmístěné baterie palbu proti opevnění přezdívanému „Malý Gibraltar“ a v noci ze 17. – 18. prosince došlo k finálnímu útoku. Zteči třech proudů, jimž velel generál Dagommier, se obléhaným podařilo ubránit, avšak nápor čtvrté kolony pod přímým Bonapartovým velením slavil úspěch (při boji byl pod Napoleonem zastřelen kůň a byla mu probodnuta noha) a anglické a španělské lodě, vystavené střelbě republikánských děl, odpluly pryč z města. Boje sice trvaly ještě celý následující den, ale to již nic nezměnilo na faktu, že Toulon padl.

Francouzský císař

  • 483px gros first consul bonaparte detail

Úspěch, který Napoleon slavil u Toulonu, se stal pro mladou generaci 19. století symbolem náhlého a rychlého zvratu v životě. Nejenže mu vynesl hodnost brigádního generála, měl také plnou důvěru jakobínské strany a získal si pozornost Paula Barrase, který se během následujících dvou let stal jedním z nejdůležitějších lidí ve Francii. To vše v pouhých čtyřiadvaceti letech. Cesta vzhůru však pro něj nebyla ani teď lehká. Již následujícího roku došlo v Paříži k politickému převratu a čelní vůdci jakobínů byli 9.thermidoru (27. července) 1794 pozatýkáni a následujícího dne bez vysvětlení popraveni. Spolu s touto akcí došlo k vlně zatýkání osob blízkých popraveným a 11. srpna byl zatčen i Napoleon. Komisaři, kteří jej vyšetřovali, však neshledali na jeho osobě nic kompromitujícího, a proto byl po čtrnácti dnech věznění propuštěn. Posléze krátce působil u francouzské armády v Itálii (dále jen „Italská armáda“), načež mu byla učiněna nabídka stát se generálem pěchoty ve Vendée. Tuto alternativu sebeuplatnění odmítl, snad se cítil i uražen, a nadále setrval v Paříži. Zde v druhé polovině roku 1795 došlo k mohutnému roajalistickému povstání. Bonaparte byl pověřen velením dělostřelectva a díky jeho zásahu se 13. vendémiaire (5. října) podařilo zcela rozvrátit útok povstalců na Tuilerie. Tento čin mu vynesl hodnost divizního generála a velení nad vnitřní armádou (tj. vojáky Paříže a blízkého okolí (cca. 39 000 mužů)). Přesto stále nebyl spokojen a toužil po jiné výzvě – velet Italské armádě. V tomto směru vyvinul značné úsilí a své strategické záměry předložil členu Výkonného direktoria Lazare Carnotovi, kterému nezbylo než s mladým velitelem souhlasit a 2. března byl Napoleon skutečně jmenován na vytoužený post. Avšak ještě dříve než se odebral do dějiště nadcházejících bojových operací, osmého dne téhož měsíce pojal za choť o šest let starší Joséphine de Beauharnais, s níž se seznámil krátce po událostech 13. vendémiaire. Již tři dny po svatbě Napoleon kvapně zamířil do hlavního stanu Italské armády ve městě Nizza, kam dorazil 27. března. Druhého dne pak vydal svou první a nejspíše nejslavnější proklamaci, jakou ke svým vojákům kdy pronesl: 

 

Vojáci, jste skoro nazí, špatně živení; vláda vám dluží mnoho a dát vám nic nemůže. Vaše trpělivost a odvaha, kterou jste vprostřed těchto skal prokázali, jsou obdivuhodné, avšak nepokrývají vás slávou ani leskem. Chci vás dovésti do nejúrodnější roviny světa. Bohaté provincie, veliká města upadnou ve vaši moc. Dobudete cti a slávy a bohatství. Vojáci italští, bude vám scházeti odvaha anebo vytrvalosti k tomu?

Napoleon Bonaparte

Otázky strategie, taktiky a vojenství


  • d9793a2d28 66121827 o2

Nezahálel ani v dalších aktivitách. Rychle se snažil zkonsolidovat a zrevidovat síly vojska a 5. dubna se jeho muži vydali na pochod. 9. dubna vstoupil na italské území. Ve čtrnácti dnech pak svedl šest vítězných bitev s rakousko–piemontskými sbory, přičemž projevil pohrdání před osobním nebezpečím a odvahu hraničící s drzostí. Tímto bleskovým postupem přinutil Piemont uzavřít s Francií mír a brzy poté (7. května) se jeho muži přepravili přes řeku Pád, aby mohli pokračovat v boji s Rakušany. Napoleon dosáhl dalších velkých vítězství; v bitvě u Lodi, obsazením Milána, v bitvě u Castiliogne, v bitvě o arcolský most v bitvě u Rivoli aj. Postupně zatlačil rakouské jednotky až k Vídni a císařský dvůr, u něhož zpočátku vypukla panika, zažádal o mír. 17. října 1797 podepsaly obě strany finální podmínky mírové smlouvy a Napoleon se vrátil do Paříže. Ještě předtím však byl nucen do francouzské metropole vyslat generála Augereaua, aby poskytl podporu direktorům, kteří chtěli udržet republikánské zřízení země silou, neboť národ dal ve volbách najevo svoji touhu po návratu starého pořádku. Na Bonapartovu počest byl v Louvru uspořádán banket a navíc byl jmenován členem matematické sekce francouzské Akademie. Čtěte více ...

                                                                                                                                              Zdroj: Wiki

Autor: Retel
Zařazeno v:

Další články v rubrice Osobnosti

Podnikatel Roku 2012

Rok se sešel s rokem a je tady opět vyhlášení podnikatele roku pro rok 2012. Tato soutěž je v České republice pořádána již od roku 2000 společností Ernst & Young a každý rok jsou vyhlašovány různé kategorie, včetně kategorií regionálních. Podnikatelem roku 2012 se stal František Piškanin, majitel logistické firmy Hopi. František…
Zařazeno v:

Louis Armstrong

Louis Daniel Armstrong (4. srpna 1901?, New Orleans – 6. července 1971, New York) - známý také pod přezdívkami Pops a Satchmo (v překladu něco jako „Velká huba“), byl slavný americký jazzový trumpetista a zpěvák. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších jazzových umělců 20. století. Dětství Narodil se v roce 1900…
Zařazeno v:

Jannis Samaras - podnikatel roku 2011

Kdyby v České republice existovalo něco jako „americký sen“ byla by rodina Jannise Samarase zářným příkladem toho, že pokud je člověk dostatečně houževnatý a jde si za svými cíli, a to i přes počáteční neúspěchy a zdolávání všech těžkostí života, stane se ukázkou splněných tužeb a přání.   Podnikatelský sen vlastně začíná…
Zařazeno v:

Zdeněk Bakala

Zdeněk Bakala (* 7. února 1961, Opava, Československo) je český podnikatel. V 19 letech emigroval do USA. Studoval na University of California v Berkeley. Později studoval na Dartmouth College. Pracoval pro firmu Credit Suisse First Boston v New Yorku, Londýně a nakonec v Praze. Od nuly na seznam nejbohatších lidí světa!…
Zařazeno v:

Carlos Slim Helú

45 miliónů každou hodinu! Je nejbohatším mužem planety, jeho majetek roste každou hodinu o 45 milionů korun! Čemu vděčí za tak fenomenální úspěch? Kam investuje? A k čemu potřebuje Boeing 737? Zní to jako by přicházely nové časy, je tomu doopravdy tak? Na vrcholu pomyslného žebříčku nejbohatších lidí planety nastalo zemětřesení,…
Zařazeno v:

Bernard Arnault

Bernard Arnault (* 5. března 1949, Roubaix, Francie) je francouzský podnikatel. Je nejbohatším Francouzem a nejbohatším Evropanem s celkovým majetkem v hodnotě 41 milliard amerických dolarů a umístil se na čtvrtém místě Forbesova seznamu nejbohatších lidí na světě. Vystudovaný inženýr je předsedou představenství koncernu LVMH, do kterého patří značky jako výrobci…
Zařazeno v:

Isaac Newton

Sir Isaac Newton ( 4. ledna 1643 – 31. března 1727 ) byl anglický fyzik, matematik, astronom, přírodní filosof, alchymista a teolog, jenž bývá často považován za jednu z nejvlivnějších osob v dějinách lidstva. Jeho publikace Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica, vydaná v roce 1687, položila základy klasické mechaniky a dnes bývá…
Zařazeno v:

Sergey Brin

Sergey Brin (* 21. srpna 1973) je americký podnikatel, který je spolu s Larry Pagem spoluzakladatelem společnosti Google, která provozuje stejnojmenný fulltextový vyhledávač. Narodil se v Moskvě jako syn matematika a ekonomky. V roce 1979 celá rodina emigrovala do USA. Během studií Ph.D. v oblasti počítačů na Standfordské univerzitě se Brin…
Zařazeno v:

Edita Steinová (1891 - 1942)

Edita Steinová je osobností většině lidí patrně neznámou, ale nesmírně inspirativní svým přístupem k životu a svou zarputilou povahou dopátrat se pravdy. A to vše v letech, kdy život nebyl jednoduchý pro nikoho, natož pro ženu, která nejenže měla ambice, jenž ve většině případů byly ženám odepřeny, ale její životní síla a energie…
Zařazeno v:

Lao-c'

Lao-c' (čínsky 老子 = Starý mistr) je jedna z nejvýraznějších postav čínské filosofie, jejíž historická existence je ovšem nejasná. Čínská tradice umísťuje jeho život do 6. století př. n. l., mnoho moderních škol však jeho existenci staví do 4. století př. n. l., případně jej považuje za kompilát postav několika filosofů…
Zařazeno v:

Lawrence Joseph Ellison

Jen málo lidí se může chlubit tím, že v jednu chvíli byli nejbohatšími na celé planetě. Šéf Oraclu Larry Ellison může. V roce 2000 nakrátko získal postavení lídra v žebříčku světových boháčů, ale to mu pak opět uzmul jeho věčný rival Bill Gates se svým Microsoftem. Dnes už je „pouhou“ světovou…
Zařazeno v:

Larry Page

Larry Page se narodil v Lansingu ve státě Michigan 26. Března 1973 do židovské rodiny. Larry se stal počítačovým expertem už na vysoké škole a je spoluzakladatelem společnosti Google Inc. – největší světové internetové firmy. Časopis PC World vydal článek kde jeho i druhého spoluzakladatele Googlu Sergeye Brina označuje za jedny…
Zařazeno v: