„Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi.”
INFORMAČNÍ PROFILY - PORTÁL PRÁCE A PODNIKÁNÍ


Kulturní mytologie a leadership

  • Kulturní mytologie a leadership

Už jsem psal o tom, že profesor organizační psychologie Bernard Bass zjistil, že lidé po celém světě když popisují, jak by chtěli být vedení, popisují transformační leadership.

Jak je to možné? Jsem názoru, že je to zakódováno do naší kultury.

Kulturu, říká antropolog Lee Cronk, lze definovat jako sociálně sdílenou a přenášenou informaci. Je něčím, jako recept na pečení koláče, ale koláčem není, poskytuje nám návod na chování, ale chováním není.

Nejstarší kódování transformačního leadershipu do naší kultury lze nalézt v tzv. hrdinské mytologii. Poznamenávám, že existují i jiné typy mýtů, než mýty hrdinské. Například ty, které pojednávají o vzniku, koloběhu a konci vesmíru, světa, života. Pro pochopení transformačního leadershipu nejsou podstatné a nebudeme se jimi zabývat.

Jedním z největších znalců na tuto problematiku byl Joseph Campbell, profesor komparativní mytologie. V dalším budu zhruba interpretovat jeho poznatky a překládat je do pojetí leadershipu.

Joseph Campbell dlouholetým studiem a porovnáváním různých kultur došel k závěru, že všude, po celém světě a ve všech kulturách, lze nalézt hrdinské mýty, které, ač se doba, místo i námět těchto metaforických příběhů liší, mají ten samý psychologický scénář. Tvrdím, že je to scénář transformačního leadershipu. Je zhruba následující:

Hlavní postava se dostává do nějakého neřešitelného rozporu s tím, co by mělo být a tím, co ve skutečnosti je. Hrdina se odlučuje od společnosti a vydává se na cestu, kde podstupuje celou řadu zkoušek. Stává se také, že je hrdina do takového prostředí, kde je vystaven zkouškám, vržen bez vlastní vůle. Při tom, nebo bezprostředně potom, dochází k jeho významné proměně. Pak je schopen původní rozpor, problém, nebo výzvu zvládnout a vrací se zpět k lidem a předává jim jakýsi dar, či poselství. A celá ta strastiplná cesta tak dostává svůj konečný smysl: ano, stálo to za to. Tím pozvedává ducha posluchačům příběhu na vyšší úroveň a tím jim také dává příklad hodný následování. Vede je svým příkladem.

Takže nejen, že obsah vypráví o transformačním leadershipu (postava se v osobnostním rozvoji dostává nad běžnou úroveň a pak se vrací a předává “to” ostatním), ale i sám příběh je tím lídrem: inspiruje a povznáší posluchače a vyzývá je k následování. Jinými slovy řečeno: obsahem hrdinských mýtů je transformační leadershipu a jeho funkcí je jeho praktické uskutečňování.

Možná, že klasickou mytologii neznáte, nečetli jste ji a neprožili. To neznamená, že to nemáte zakódováno. To proto, že scénář mnohých filmových trháků a knih pro děti a dospělé je stejný - transformační leadership. Není to tam vůbec náhodou: profesionální režiséři i spisovatelé vědí, že pokud má mít jejich dílo nějaký úspěch, musí nějak oslovit příjemce. Receptem je mytologický scénář. Například George Lucas, režisér Hvězdných válek, byl studentem Josepha Campbella. Příběhy, jako Hledá se Nemo, Shrek, nebo Pán prstenů, známé filmy se Sylvestrem Stallonem o boxerovi Rockym, nebo válečném veteránu Rambovi. a tisíce další se také hlásí k námětu mytologické cesty. Analogicky postupují dobré marketingové agentury při vytváření dojmu lídra z politika, který má být zvolen.

Tyto informace, metaforické představy (mýty), jsou všude okolo nás a lidé se stále podílejí na jejich udržování a přenosu. Proto lidé na celém světě transformační leadership znají.

K podobnému závěru došlo třicet tři významných badatelů i praktiků z celého světa, když ve dvaceti různých zemích v různých částech světa zkoumali souvislosti a odlišnosti kulturní mytologie s leadershipem. V knize Cultural Mythology and Global Leadership z roku 2009 píší:

Naší centrální premisou je, že leadership je neúprosně propojen s kulturou, a mytologie poskytuje jeden z nejdůležitějších klíčů k pochopení podstaty, manifestace a dynamiky globálního leadershipu, a to jak v konkrétní kultuře, tak napříč jim...

Jakákoliv analýza leadershipu, která nebere v potaz vrozený socializační proces napříč generacemi, komunikované hodnoty a pohledy na svět jak lídrů, tak následovníků, a následně bohaté modely pro praktické chování, které jsou zakořeněny v mytologických příbězích, je nevyhnutelně povrchní a neúplnou.

Možná, že Vy sami nemáte mýty rádi. Možná, že je považujete za lži. Je to kulturní předsudek, který se zrodil v době osvícenského racionalismu. Tehdy se mýty začaly podrobovat vědeckému zkoumání na pravdivost. Neobstály a proto se v dnešní době stalo slovo mýtus jakýmsi synonymem nepravdy.

Uvažte však toto: mýty jsou, podle Josepha Campbella, jakýmisi veřejně sdílenými sny. Zkoumat sen, zda je pravdivým, nebo ne, je nesmyslem. Sen, ve kterém jste létali, prostě byl a zda byl správným a pravdivým není to, oč ve snu běží. Sen se prostě musí prožít.

Proto, pokud budete někdy číst nějaký mytologický příběh, nezkoumejte jej, nebádejte nad ním, zda je pravdivým, nebo ne, ale prostě jej naplno prožívejte.

© 2012 Martin Hájek, Vedeme.cz

Autor: Martin Hájek
Zařazeno v:

Další články v rubrice Leadership

Integrální mapa VI - linie rozvoje

Linie rozvoje jsem definoval jako skutečnosti, které musíme mít, abychom byli lidmi. O ty je třeba pečovat, ty je třeba rozvíjet, abychom jimi opravdu byli. Zde (a v Integrální mapě) představuji jenom jednu konkrétní koncepci z mnoha možných. Není nejlepší, není nejhorší. Je dost dobrá na porozumění. A pokud jí pochopíte,…
Zařazeno v:

Integrální mapa VI - linie rozvoje úvod

Linie rozvoje jsou dalším pojmem, který je pro uvědomělé a promyšlený leadership velmi vhodné znát. Zhruba řečeno jde o to, že lidská osobnost má mnoho různých stránek, linií, které se mohou rozvíjet relativně nezávisle, a to i přesto, že vztahy mezi nimi jsou. Například někdo může být blbý jako tágo a…
Zařazeno v:

Integrální mapa V - stavy vědomí

Od různých úrovní rozvoje se nyní přeneseme k různým stavům vědomí. Plete se to. Příklad: když někdo sedí v lotosové pozici a dělá óóóm, stává se, že je některými lidmi považován za toho, který je na vysoké úrovni svého osobnostního rozvoje. Není výjimkou, že lidi s pěnou u pusy a fantastickými…
Zařazeno v:

Integrální mapa IV - odlišnost jednotlivce od společnosti

Pokud se vaše dosažená úroveň osobnostního rozvoje výrazněji liší od úrovně rozvoje vás obklopující společnosti, nastává nutně pnutí. Pokud jste příliš vzadu (na nižších úrovních rozvoje) má společnost socializační mechanismy, jak vás zformovat do své podoby. Možná, že to můžete někdy cítit jako příliš násilné a bude vám to působit určitý…
Zařazeno v:

Integrální mapa III - tendece v evoluci komplexních organismů

Podle Roberta Wrighta platí, že Evoluce každého komplexního organismu, nebo kolektivu organismů, má tendenci se vyvíjet ve směru většího relativního počtu her výhra - výhra mezi svými částmi. To znamená, že to platí jak pro kolonii bakterií, tak pro evoluci kteréhokoliv živočicha, tak pro evoluci celé lidské společnosti. Zkrátka a dobře,…
Zařazeno v:

Integrální mapa II - vrstvy rozvoje

Minule jsem skončil s popisem toho, jaké je rozložení stávající populace s ohledem na dosaženou úroveň rozvoje podle Spirální dynamiky. Je z ní patrné, že jen zatraceně málo lidí, asi tak jedno procento, se nachází nad zelenou úrovní.Vše, co se nachází nad zelenou úrovní vykazuje úplně nové charakteristiky. Takové, které…
Zařazeno v:

Integrální mapa I - úrovně rozvoje

Integrální mapa je to, co nám umožní základní orientaci v prostoru rozvoje jednotlivců, organizací, lidské společnosti. Bez orientace v tomto prostoru je uvědomělé vedení kterékoliv z uvedených entit, obávám se, nemožné. Integrální teorie Kena Wilbera je poměrně rozhlehlým konceptuálním systémem, který do jednoho selfkonzistentního celku systémovým přístupem integruje celou řadu humanitních…
Zařazeno v:

Orientační mapa

V minulém příspěvku jsem uvedl tři podstatné věci pro sebevedení. První bylo přesvědčení, že můžeme se sebou dělat pro co se rozhodneme, namísto přesvědčení, že jsme obětí okolností. S druhou věcí začneme dnes. Je to základní orientace v tomto prostoru. Samozřejmě, že kráčet můžete, kamkoliv Vás napadne. V daném prostotu seberozvoje…
Zařazeno v:

Sebevedení a oběť okolností

Poněkud jsme se již prokousali úplnými základy toho, co to asi tak ten transformační leadership je, k čemu je, a kde se tady bere. Doufám, že je z předchozího zřejmé, že pokud chcete vést sebe, a možná, budete-li chtít a cítit potřebu, že i druhé, znamená začít s promyšlením vedením sebe…
Zařazeno v:

Lídři a následovníci

Už jsme si říkali, že leadership je možné chápat jako vztah mezi dvěma a více lidmi. A v tomto vztahu lze rozpoznat lídry a následovníky. Liší se totiž. Podle Jamese MacGregora Burnse toto odlišení nastává v aktivitě při utváření vzájemných vztahů a ve svých schopnostech tyto vztahy utvářet a rozvíjet. Lídr…
Zařazeno v:

Funkce leadershipu

Podle výzkumů Bernarda Basse se lidé po celém světě (možná, až na Antarktidu, kde Bass výzkumy neprováděl) shodují v tom, jak by chtěli být vedeni. Popisují transformační leadership. Naprosto spontánně, intuitivně, aniž by se tomu nějak formálně učili. Zdá se tedy být rozumné tvrdit, že tento leadership poskytoval lidem (a možná…
Zařazeno v:

Co je leadership?

Leadership se do češtiny překládá jako vůdcovství i vedení. O to nám teď ani tak nepůjde. Půjde nám spíše o vymezení významu slova leadership. To proto, že bez pochopení jeho významu může dojít k následování nelídrů, může dojít k tomu, že jsme hrdi na to, jak vedeme sebe, nebo druhé lidi,…
Zařazeno v: