„Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi.”
INFORMAČNÍ PROFILY - PORTÁL PRÁCE A PODNIKÁNÍ


metternich

Klemens von Metternich

(15.5.1773-11.6.1859)

Klemens Wenzel Nepomuk Lothar kníže Metternich-Winneburg-Ochsenhausen, vévoda z Portelly  byl významný šlechtic, politik a diplomat.

Život

Vyrůstal ve šlechtickém prostředí v Porýní. Jeho otec byl diplomatem trevírského dvora. Mladý Klemens Metternich studoval dva roky ve Štrasburku, mimochodem v době, kdy ve stejném městě své vojenské vzdělání právě dokončoval Napoleon Bonaparte. Studia Klemens dokončil v Mohuči. Po obsazení Porýní francouzskou republikánskou armádou v roce 1794, uprchli Metternichové na své panství Kynžvart v západních Čechách. V Rakousku byli ale považováni za cizince a navíc se tehdy ocitl tento rod na dně i finančně. Klemensův otec ale záhy vstoupil do diplomatických služeb habsburské monarchie a postavení rodiny se zlepšilo. Klemens Metternich se oženil s bohatou moravskou šlechtičnou Eleonorou Kounicovou, vnučkou bývalého kancléře knížete Václava Antonína Kounice. Svatba s kněžnou Eleonorou Kounic - Rietberg, dcerou knížete Ernsta Kounice, se uskutečnila 27. září 1795 na zámku ve Slavkově. 

Metternich se stal po sňatku finančně nezávislým. Okamžitě se zapojil do vídeňského společenského života a doslova si užíval života. Léto trávil na Kynžvartu nebo na statcích své ženy na Moravě, zimu ve Vídni. Do diplomatických služeb vstoupil až v roce 1801, kdy se stal nejprve vyslancem monarchie u saského dvora v Drážďanech, pak u pruského dvora v Berlíně a nakonec u Napoleonova dvora v Paříži. V roce 1809 se stal rakouským ministrem zahraničí (tento úřad vykonával až do roku 1848), roku 1813 byl povýšen do dědičného knížecího stavu a roku 1821 se stal rakouským státním kancléřem. Byl obratným politikem – na jeho radu bylo po porážce Rakouska v roce 1809 zpečetěno nové spojenectví s Francií svatbou rakouské arcivévodkyně Marie Luisy s císařem Napoleonem. Podařilo se mu udržet i náklonnost ruského cara Alexandra I. Po Napoleonově neúspěšném ruském tažení Metternich nejprve vyčkával a teprve v roce 1813 vstoupil do nové protinapoleonské koalice, která zvítězila v říjnu 1813 v bitvě národů u Lipska a posléze obsadila i Paříž.

Vídeňský kongres a Svatá aliance

Od podzimu 1814 do léta 1815 pořádal kníže Metternich ve Vídni mezinárodní kongres, který nově upravil poměry v Evropě a významně posílil moc východních konzervativních monarchií. Podpořil carovu myšlenku vzniku Svaté aliance (26. září 1815) jako spojenectví tří křesťanských panovníků (rakouský císař František I.,pruský král Friedrich Vilém III. a ruský car Alexandr I.) proti revoluci, liberalismu a nacionalismu. Ke Svaté alianci později přistoupili všichni křesťanští vládci Evropy s výjimkou britského krále a papeže.

Jako strážce nového evropského pořádku uskutečnil kníže Metternich se svolením a s pomocí ostatních panovníků trestné výpravy za účelem rychlého pokoření revolučního hnutí na Apeninském poloostrově a ve Španělsku. Systém Svaté aliance vydržel s přestávkami až do krymské války (1853-1856).

  • 220px wiener kongress

Metternichovy politické zásady

Kníže Metternich řídil rakouskou zahraniční politiku téměř čtyřicet let. Za tu dobu nezměnil své politické zásady. Byl zapřisáhlým monarchistou odchovaným rokokovým vestfálským dvorem v Koblenzi na soutoku Mosely a Rýna. Měl osobní negativní zkušenosti s revolucí, před kterou musel uprchnout z Porýní do Vídně. Zastával názor, že prosazení liberálního a nacionálního principu by vedlo k rozkladu monarchií v Evropě. Zastával rovněž zásadu konzervativního pořádku a legitimity, i když například v nástupnické otázce Františkova nemocného syna Ferdinanda byl ochoten z této zásady z praktických důvodů ustoupit. Jeho zahraničněpolitickým ideálem, k němuž neustále směřoval, byla evropská rovnováha ve formě velmocenské pentarchie. Za doménu rakouské politiky považoval severoitalský a západobalkánský prostor. Usiloval o zachování převládajícího vlivu Vídně v jihoněmeckých a středoněmeckých státech a snažil se prosazovat společné kroky s Pruskem při řešení politických a hospodářských problémů. Díky Metternichově politické obratnosti a také díky schopnostem jeho osobního tajemníka Friedricha Gentze prožila habsburská monarchie dlouhá desetiletí nebývalého klidu na velmocenském výsluní.

  • 170px čert odnáší metternicha

Osobní život

Po smrti své první ženy Eleonory Kounicové, roku 1825, se znovu oženil. Jeho druhou ženou se stala v roce 1827 Antoinette Leykamová, baronka von Beilstein, která byla o víc jak třicet let mladší (jemu bylo tehdy 54 let, jí 21 let). Antoinetta ale zemřela pouhé dva roky po svatbě. Již koncem roku 1830 nabídl čerstvý vdovec ruku šestadvacetileté hraběnce Melánii Zichy-Ferraris z uherské magnátské rodiny Zichyů, se kterou udržoval dlouhá léta přátelské styky. Melánie zemřela po 23 letech manželství roku 1854. Metternich přežil svou třetí ženu o pět let. Se svou první ženou měl sedm dětí, ale svého otce přežily jen dvě – dcera Leontina a Hermína. S druhou ženou měl syna Richarda a s třetí ženou dceru Melánii a syny Pavla a Lothara. Metternich byl znám také mnoha svými milostnými skandály a je velmi pravděpodobné, že měl i několik nemanželských dětí. Důkazy pro toto tvrzení však neexistují.

Metternich a národní hnutí

Kníže Metternich pocházel z Porýní, ale nikdy se nepovažoval za Němce v moderním nacionálně vymezeném smyslu slova. Pro něho byl stát hodnotou nadřazenou národu. Kulturní rozvíjení národnosti v duchu monarchistických a nepolitických tradic toleroval, dokud nezjistil, že se kříží s jeho zahraničněpolitickými záměry. Tento zlom nastal na počátku 40. let, kdy došlo k nacionalistickým rozhodnutím uherského sněmu a protipolskému haličskému rolnickému povstání. Obojí ohrožovalo vnitřní soudržnost říše a oslabovalo monarchii navenek. K tomu se ještě přidružilo nacionálně-hospodářské sjednocování německých států pod patronací Pruska.

Metternichovým heslem byla „jednota v různosti“ a onu jednotu mu symbolizovala především osoba schopného monarchy, pod jehož vládou bylo jedině možné udržet pohromadě heterogenní a proti sobě brojící národy. Takováto sjednocující síla ale nebyla po smrti Františka I. k dispozici.

Kníže Metternich potíral všechna hnutí, jež byla založena na národně-liberální ideologii. Proto se po zavraždění německého spisovatele Augusta von Kotzebue studentem Sandem zasadil o koordinovaný postup všech knížat sdružených v Německém spolku proti německému liberálnímu hnutí. Karlovarská usnesení ze srpna 1819, která omezovala především autonomii univerzit a dozírala na všechny veřejné aktivity, učinila z Metternicha v očích západní Evropy antiliberálního reakcionáře, bojujícího proti vlastnímu národu.

  • 120px rakev metternicha

Revoluce roku 1848

13. března 1848 došlo ve Vídni k ozbrojeným srážkám lidu s vojskem, které si vyžádaly několik desítek mrtvých. Revoluční nálada v hlavním městě donutila císaře Ferdinanda I., aby kancléře Metternicha propustil ze svých služeb. Ten vzápětí dobrovolně odešel do Anglie. Na sklonku života se vrátil a žil střídavě ve Vídni a na svém dědičném panství a zámku Kynžvart.

Zemřel roku 1859 ve Vídni. Jeho ostatky byly převezeny do rodinné hrobky v kostele sv. Václava v Plasích, kde spočívají dodnes.

zdroj: wiki

Zařazeno v:

Další články v rubrice Osobnosti, Kalendárium

Podnikatel Roku 2012

Rok se sešel s rokem a je tady opět vyhlášení podnikatele roku pro rok 2012. Tato soutěž je v České republice pořádána již od roku 2000 společností Ernst & Young a každý rok jsou vyhlašovány různé kategorie, včetně kategorií regionálních. Podnikatelem roku 2012 se stal František Piškanin, majitel logistické firmy Hopi. František…
Zařazeno v:

Louis Armstrong

Louis Daniel Armstrong (4. srpna 1901?, New Orleans – 6. července 1971, New York) - známý také pod přezdívkami Pops a Satchmo (v překladu něco jako „Velká huba“), byl slavný americký jazzový trumpetista a zpěvák. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších jazzových umělců 20. století. Dětství Narodil se v roce 1900…
Zařazeno v:

Jannis Samaras - podnikatel roku 2011

Kdyby v České republice existovalo něco jako „americký sen“ byla by rodina Jannise Samarase zářným příkladem toho, že pokud je člověk dostatečně houževnatý a jde si za svými cíli, a to i přes počáteční neúspěchy a zdolávání všech těžkostí života, stane se ukázkou splněných tužeb a přání.   Podnikatelský sen vlastně začíná…
Zařazeno v:

Zdeněk Bakala

Zdeněk Bakala (* 7. února 1961, Opava, Československo) je český podnikatel. V 19 letech emigroval do USA. Studoval na University of California v Berkeley. Později studoval na Dartmouth College. Pracoval pro firmu Credit Suisse First Boston v New Yorku, Londýně a nakonec v Praze. Od nuly na seznam nejbohatších lidí světa!…
Zařazeno v:

Carlos Slim Helú

45 miliónů každou hodinu! Je nejbohatším mužem planety, jeho majetek roste každou hodinu o 45 milionů korun! Čemu vděčí za tak fenomenální úspěch? Kam investuje? A k čemu potřebuje Boeing 737? Zní to jako by přicházely nové časy, je tomu doopravdy tak? Na vrcholu pomyslného žebříčku nejbohatších lidí planety nastalo zemětřesení,…
Zařazeno v:

Bernard Arnault

Bernard Arnault (* 5. března 1949, Roubaix, Francie) je francouzský podnikatel. Je nejbohatším Francouzem a nejbohatším Evropanem s celkovým majetkem v hodnotě 41 milliard amerických dolarů a umístil se na čtvrtém místě Forbesova seznamu nejbohatších lidí na světě. Vystudovaný inženýr je předsedou představenství koncernu LVMH, do kterého patří značky jako výrobci…
Zařazeno v:

Isaac Newton

Sir Isaac Newton ( 4. ledna 1643 – 31. března 1727 ) byl anglický fyzik, matematik, astronom, přírodní filosof, alchymista a teolog, jenž bývá často považován za jednu z nejvlivnějších osob v dějinách lidstva. Jeho publikace Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica, vydaná v roce 1687, položila základy klasické mechaniky a dnes bývá…
Zařazeno v:

Sergey Brin

Sergey Brin (* 21. srpna 1973) je americký podnikatel, který je spolu s Larry Pagem spoluzakladatelem společnosti Google, která provozuje stejnojmenný fulltextový vyhledávač. Narodil se v Moskvě jako syn matematika a ekonomky. V roce 1979 celá rodina emigrovala do USA. Během studií Ph.D. v oblasti počítačů na Standfordské univerzitě se Brin…
Zařazeno v:

Edita Steinová (1891 - 1942)

Edita Steinová je osobností většině lidí patrně neznámou, ale nesmírně inspirativní svým přístupem k životu a svou zarputilou povahou dopátrat se pravdy. A to vše v letech, kdy život nebyl jednoduchý pro nikoho, natož pro ženu, která nejenže měla ambice, jenž ve většině případů byly ženám odepřeny, ale její životní síla a energie…
Zařazeno v:

Napoleon Bonaparte

Napoleon I. Bonaparte (1769 – 1821) byl francouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804 – 1814 a 1815. Narodil se na Korsice do rodiny nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty. V devíti letech jej otec odvezl do Francie, kde jako stipendista studoval v místních vojenských školách. Po smrti otce, ve svých…
Zařazeno v:

Lao-c'

Lao-c' (čínsky 老子 = Starý mistr) je jedna z nejvýraznějších postav čínské filosofie, jejíž historická existence je ovšem nejasná. Čínská tradice umísťuje jeho život do 6. století př. n. l., mnoho moderních škol však jeho existenci staví do 4. století př. n. l., případně jej považuje za kompilát postav několika filosofů…
Zařazeno v:

Lawrence Joseph Ellison

Jen málo lidí se může chlubit tím, že v jednu chvíli byli nejbohatšími na celé planetě. Šéf Oraclu Larry Ellison může. V roce 2000 nakrátko získal postavení lídra v žebříčku světových boháčů, ale to mu pak opět uzmul jeho věčný rival Bill Gates se svým Microsoftem. Dnes už je „pouhou“ světovou…
Zařazeno v: