„Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi.”
INFORMAČNÍ PROFILY - PORTÁL PRÁCE A PODNIKÁNÍ


Již několikrát jsem byl vyhozen, protože působím rozkladně, avšak toto je poprvé, kdy jsem byl pro to přijat.

Brad Bird, scénárista, animátor a filmový producent

 
  • avant suit

Tak tohle řekl Bird, když jej přijali do filmového studia Pixar, v jehož správní radě tehdy byl i známý Steve Jobs. O historii a nostalgické vzdechy však v tomto článku nepůjde. Půjde o odpověď na otázku, zda je dobré, nebo špatné, přijímat do firmy sociálně nepřizpůsobivé lidi.

Začnu s odpovědí hned na začátku: jak na co, jak kdy a jak které.

Jak na co

Každá firma, a dodávám, že i každý živočich, má-li mít nějakou naději na poněkud delší existenci, musí provozovat tři základní procesy: exploraci, integraci, exploataci. Pří exploraci jde o to zjistit, co ještě neumí, nezná nebo nemá pro řešení vnějších výzev. Pak, nastupuje integrační proces, proces osvjování si a učení. A když to umí, zná, má je třeba to vytěžovat (exploatovat).

V procesu explorace je zapotřebí mít poněkud dobrodružnějšího ducha, zatímco v procesu exploatace, při kterém jde o predikovatelné a co nejefektivnější provozní vytěžování  osvojených skutečností ani náhodou. Tam jde o eliminaci odchylek od zavedených pořádků a provozovných věcí.

Smůla je v tom, že mnoho málo strukturovaných firem (obyčejně startupy) tyto procesy nemají vtělené, a berou buď jenom ty první, nebo jen ty druhé. Je třeba mít oboje.

Jak kdy

Každá firma prochází svým životním vývojem, který se dá odlišit ani ne tak podle příjmů, podle velikosti, ale podle její kultury. Zrovna tak odlišit vývojové fáze jedince podle toho, co má na sobě, nebo kolik má v bance, také nelze.

První fází je fáze pionýrskou, průkopnickou. Není tam vůbec ještě jasné, co a jak přesně firma bude dělat. Typickým nosným procesem je tady, ano, uhodli jste, explorace. Vzít si do toho provozního pracovníka je čirým šílenstvím. (A je i šílený ten provozář, který do takové firmy leze.)

Druhou fází, samozřejmě pokud na ní vůbec dojde, je fáze ustálení. Dost již bylo explorace a teď je třeba lízat smetanu. Do firmy se nabírají hlavně provozáří a průzkumníci se zahlcují haldami pravidel, nařízení a předpisů. Často tenhle byrokratický teror původní průzkumníci nevydrží a firmu opouštějí, nebo jsou z firmy, kvůli své nepřizpůsobivosti vůči pravidlům, strukturám a procesům, eliminováni.

Třetí fáze. Když ta provozní exploatace nějakou dobu pěkně funguje, přičemž se samozřejmě ještě zdokonaluje a utužuje, firma po nějaké době zjistí, že poněkud atrofovala. V jejích žilách se pohybují zombie, a navenek produkuje něco, co bylo zajímavé tak před mnohými a mnohými třemi lety. Je spousta firem, které v této fázi zdechnou. Nejen kvůli nezměně, ale někdy i při pokusu o změnu. Často totiž změna spočívá v pokusu vrátit se tam, odkud přišli, tedy do doby pionýrské. Avšak to se již staříkům již těžko podaří.

Je škoda, že si mnohé firmy neuvědomují, že není třeba se vracet, a že je možné pokračovat. Pokračování je v tom, že firma umí dělat oboje, tedy exploraci i exploataci, a také to dělá.

Tato fáze se nazývá vzájemnostní, sociokuturní, slyšel jsem i jiné názvy. Nachází se tam překvapivě málo firem. Většina se potácí mezi prvními dvěma fázemi.

Firmy ve třetí fázi berou jak šílence se zelenými vlasy a piercingem v uchu, tak osakované a vkusně okravatované byznysmeny. Vědí, že potřebují oba a umí je zužitkovat. V takových firmách je sranda a chaos i pořádek. Opakující se pravidelnost i nečekaná překvapení.

Jak které

S ohledem na nepřizpůsobivost je třeba odlišit dvě zásadně odlišné úrovně nepřizpůsobivosti. První nepřizpůsobivost je pre a druhá je post. Pre-nepřizpůsobivost spočívá v tom, že daný člověk se ještě neumí přizpůsobit, a to ani kdyby chtěl. Post-nepřizpůsobivost se již přizpůsobit umí, ale má různé důvody k tomu, že to již nechce.

Například je známo, že někteří lidé nadávají na náš sociokulturní systém. Lze je označit za nepřizpůsobivé. Nejsou však stejně nepřizpůsobiví. Profesor Jan Keller, sociolog, je jinak nepřizpůsobivý, než sedmák Pepa Rabiát, známá to firma.

Pokud tedy z nějakých důvodů hledáte nepřizpůsobivce, pak pre-nepřizpůsobivce  doporučuji, s výjimkou učednických pozic, nebrat.  Pre-nepřizpůsobivcem je každý kojenec; vůbec Vás neposlouchá, neřídí se pravidla, a vůbec to vypadá, že si dělá si co chce. Nic jiného totiž ještě neumí. Doporučuji přijímat ty druhé blázny, ty, kteří mohou prokazatelně doložit, že přizpůsobování se již zvládli, a že tohle již mají za sebou.

Ne každý člověk, který vypadá, že je bláznem, je tím bláznem, kterého potřebujete: kvalifikovaným uvědomělým bláznem.

Pojďme si řečené, jak na co - jak kdy - jak kdo, shrnout:


  • Nepřizpůsobiví lidé se nehodí na každou práci.

  • Nepřizpůsobiví lidé nejsou vhodní pro firmy, které zahajují či posilují svoji fází ustálení.

  • Ne každý nepřizpůsobivý  člověk je nepřizpůsobivým kvalifikovaně.

     
Autor: Martin Hájek
Zařazeno v:

Další články v rubrice Ideas

Nejčastější příčinou úmrtí v USA je medicína.

výzkumná studie Smrt z rukou medicíny   Studie Death by Medicine tvrdí, že v roce 2001 zemřelo v Americe 783 936 občanů díky medicíně, 699 697 kvůli nemocem oběhové soustavy a třetí příčku s 553 251 obětmi zabírají novotvary (rakovina).  Samozřejmě, že oficiálně uváděné pořadí je jiné, medicína v něm nefiguruje.…
Zařazeno v:

Neplatit účty je jediný způsob, jak se uchovat v paměti obchodních kruhů.

Oscar Wilde Jak poznáte, že žijete v komerční společnosti? Podle toho, že si Vás nikdo nevšimne, dokud mu nezačnete něco dlužit. Dříve, když jsem trpěl občasnou sociální deprivací, tak jsem toho využíval. Prostě jsem nezaplatil a hned mi někdo zavolal. Dnes, když nám dlužné upomínky posílají SMS roboti, tak to už…
Zařazeno v:

O duševní zdraví dětí pečujeme bídně

Pavel Varvařovský, ombudsman Zpráva ombudsmana jak v České republice pečujeme o psychicky nemocné děti, která byla právě v těchto dnech zveřejněna, uvádí mnoho skutečností, které každého normálního člověka znepokojují. Jedná se například o absenci prevence, nedostatečnou psychiatrickou péči, malé léčebné kapacity a jejich zanedbaný technický stav, atd., atd., atd. Přesto přese…
Zařazeno v:
Tags: zdraví, život

Když se Vám nedaří, pak nejlepší, co můžete udělat, je usmívat se.

Michael LeBoeuf, profesor managementu Všiml jsme si, že někteří lidé se tímto heslem řídí bez použití rozumu: vždycky, když něco zkazí, smějí se tomu jako debilové. Příčinou inteligentního úsměvu není prostý fakt “ono se to nepovedlo”, ale skutečnost, že se nám konečně podařilo najít něco, co ještě neumíme. Začíná to tím,…
Zařazeno v:

Mladí muži v ganzích jsou významně náchylnější k duševním poruchám, než jiní mladí muži

Jeremy Coid, profesor psychiatrie Britští výzkumníci nedávno zjistili, že mladí členové gangů mají v 59% úzkostnou poruchu, v 85% antisociální poruchu osobnosti, a v 25% trpí psychózou, a konečně, že 16% z nich na to bere medikamenty. Laik by řekl, že jsou to magoři. Co je to gang? Vědci se shodují…
Zařazeno v:

Rozhodnutí nad životem a smrtí v ozbrojeném konfliktu může vyžadovat soucit a intuici. Lidé mohou mít tyto vlastnosti, zatímco roboti ne.

Christof Heyns, profesor, zvláštní zpravodaj pro mimosoudní, okamžité nebo svévolné popravy Tohle Heyns řekl v květnu 2013, když se na půdě OSN jednalo o výzkumu a nasazení tzv. LARů, Lethal Autonomus Robotics, samostatných smrtonosných robotů, kterým se tak říká proto, že se samostatně rozhodují, zda použít svých schopností k usmrcení (zřejmě)…
Zařazeno v:
Tags: intuice, lidé, život

Nejlepší odplatou je masivní úspěch.

Frank Sinatra, zpěvák Je to asi takový případ, jako když Jimovi Carrymu říkali, aby nedělal takové obličeje, že mu to zůstane, a teď ho za ty samé obličeje platí. Nebo ten případ, ve kterém zaměstnanec tak nenáviděl svého šéfa, až začal pořádně pracovat, a tak nakonec dosáhl úspěchu. Tato doporučení a…
Zařazeno v:

Cesta k úspěchu je vždycky v rekonstrukci.

Lily Tomin, herečka I latinské přísloví “per aspera ad astra”, nebo naše “přes překážky k úspěchu” jsou ohledně úspěchu zajedno: cesta k němu není snadná. Proto, maje na paměti uvedené přísloví, vždycky zpozorním, když mi někdo řekne, že je něco snadné či jednoduché: “Proč bych to měl, proboha svatého, dělat?” Proč…
Zařazeno v:

Mezi briliantní kreativitou a chováním toho největšího idiota na světě existuje mikroskopicky tenká linie. Takže co na tom sakra záleží, skoč!

Cynthia Heimal, spisovatelka Jsou organizace, které shánějí kreativce. Taky jsem to dělal. A s určitou pýchou prohlašuji, že jsem při těch stovkách výběrů nebyl neúspěšným. Myslím, že hlavně pro to, že jsem se již v raném dětství, které se táhlo těch prvních čtyřicet let, naučil - samozřejmě, že s velkou pomocí…
Zařazeno v:

Nemít v práci zábavu je tragédií, která hraničí se zločinem.

Tom Peters, manažerský guru   Co dnes váš šéf udělal pro to, abyste měli zajímavou a zábavnou práci, a co jste pro to udělali Vy? Nic? Tak to už hraničí se zločinem. Někdo tady totiž trestuhodně mrhá vaším umem. Platí to i v případě, že jste se opravdu bavili méně, než…
Zařazeno v:

Mnoho lidí ztotožňuje vysokou disciplínu s přísnými tresty, avšak přísnost je při trestání tím nejméně důležitým aspektem.

Roy F. Baumeister, psycholog   Stává se občas, že při výchově svých dětí, zaměstnanců, šéfů, nebo politiků, je vhodné uchýlit se i k trestům. Na rozdíl od psychopatů, kteří si pro potrestání úmyslně vytvářejí příležitosti a mají z trestání zvrácenou radost, většina lidí trestá nerada. A když už to dělá, dělá…
Zařazeno v:

Hlasitost nic nedokazuje. I slepice, která snese vejce, často kvoká tak, jakoby snesla asteroid.

Mark Twain Když se tak dívám na přenosy z poslanecké sněmovny, mám sklony věřit tomu, že se dívám na dvě stovky osob, z nichž sto devadesát devět kvoká a jedna spí. Kdyby z toho byla alespoň ta vejce! Abych však nebyl nespravedlivým. I my, nevolení a nevyvolení, hrdě kvokáme “hele, co…
Zařazeno v: