„Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi.”
INFORMAČNÍ PROFILY - PORTÁL PRÁCE A PODNIKÁNÍ


Integrální mapa III - tendece v evoluci komplexních organismů

  • robert wright

Podle Roberta Wrighta platí, že

Evoluce každého komplexního organismu, nebo kolektivu organismů, má tendenci se vyvíjet ve směru většího relativního počtu her výhra - výhra mezi svými částmi.

To znamená, že to platí jak pro kolonii bakterií, tak pro evoluci kteréhokoliv živočicha, tak pro evoluci celé lidské společnosti. Zkrátka a dobře, platí to pro komplexní organismus, nebo kolektiv organismů. Komplexní je technickým termínem, který neznamená složitý (občas se to tak do češtiny chybně překládá, hlídejte si to).

Komplexní systém lze definovat (kromě jiných definic), jako systém, který má vynořující se charakteristiky nebo chování. Komplexní systém typicky vzniká tak, že mezi části systému spolu propojíte vzájemně závislými vztahy.

Systém, jako celek, pak vykazuje charakteristiky, na které nelze nijak usoudit ze studia částí a interakcí mezi nimi. Zůstává nám nad tím rozum stát. Typickými vynořujícími se charakteristikami komplexních systémů jsou rozum, duševní poruchy, finanční a ekonomické krize, vynikající výsledky opravdové týmové spolupráce a, jak již asi také tušíte, transformační leadership. Tohle vše jsou věci, které sice analyzovat lze, ale ona analýza nám neřekne vůbec nic o tom, jak se to vlastně děje.

Ke komplexním systémům se možná ještě vrátím později, protože jejich pochopení je pro vstup do druhé vrstvy když možná ne absolutně nezbytný, tak určitě dost důležitý.

Dalším slůvkem, které je v tezi Roberta Wrighta důležité, je slůvko tendence. Označuje ne nutnost, ale sklon, náchylnost.

Řeknu-li o sobě, že má sklon k tělnatosti, nemyslí tím, že jsem obézním. Mám tím na mysli spíše to, že když to nebudu nějak vědomě ovlivňovat jinak, tak je velmi pravděpodobné, že budu přibývat na hmotnosti.

To jest, pokud nebudeme vytvářet ať už z nevědomosti, nebo hlouposti mechanismy, které budou hraní her výhra - výhra bránit, bude mít komplexní organismus, tedy i celá naše společnost, mít tendenci k hraní jejich většího počtu. Je tady jakási tendence k tomu, aby jednotlivé části komplexního organismu mezi sebou spíše vzájemně výhodně spolupracovaly, než aby byly pouze v harmonii, nebo si dokonce překážely či konkurovaly.

Pročpak?

Jsem názoru, že je tomu tak z energetických důvodů.

Pokud si části mezi sebou konkurují, část energie, kterou by bylo možno použít na produktivní věci je ztracena na vnitřní šarvátky. To je nevýhodné. A evoluční algoritmus, tedy jeho selektivní část, takto nevýhodně se chovající entity eliminuje.

Asi jste si všimli, že vaše srdce nesoupeří se žaludkem kdo z koho. Vaše orgány se snaží co nejlépe spolupracovat, místo aby si šly, podobně jako firmy na svobodném trhu, konkurenčně po krku.

Lidé, kteří se zabývají organizační kulturou si povšimli při vývoji organizace určitých fází. Tento vývoj sleduje tu samou tendenci: hraní většího relativního počtu her výhra - výhra.

Například “pionýrská kultura”, ve které každý dělá všechno, je charakterizována častou duplikací činností, překážením si a přetahováním kdo co kde jak dělá a udělá. “Kultura ustálení” vnáší do organizace pravidla a předpisy a lidé si již přestávají překážet a fungují, i když si práci předávají, jako nezávislí jedinci. Později, pokud se tedy organizace do této fáze vůbec dostane, nastupuje “kultura vzájemnostní”. Ta je charakteristická poměrně velkým množství vztahů vzájemně výhodné závislosti.

A co to znamená pro Vás osobně?

Nekonečný pochod. Odlišujte další a další části své osobnosti a svého života v obklopujícím prostředí a pak je integrujte vzájemně výhodnými vztahy s tím, co již integrováno máte. Nelze totiž integrovat to, co nezle odlišit. To je proces utváření vnitřně integrované (na rozdíl od vnitřně rozervané) osobnosti, jejíž kapacita stále holoarchicky narůstá. To nejhorší, co byste s odlišnými částmi měli dělat, je nastavení mezi nimi pouhé harmonie. Vše ostatní je pochodem dozadu.

Autor: Martin Hájek
Zařazeno v:

Další články v rubrice Leadership

Integrální mapa VI - linie rozvoje

Linie rozvoje jsem definoval jako skutečnosti, které musíme mít, abychom byli lidmi. O ty je třeba pečovat, ty je třeba rozvíjet, abychom jimi opravdu byli. Zde (a v Integrální mapě) představuji jenom jednu konkrétní koncepci z mnoha možných. Není nejlepší, není nejhorší. Je dost dobrá na porozumění. A pokud jí pochopíte,…
Zařazeno v:

Integrální mapa VI - linie rozvoje úvod

Linie rozvoje jsou dalším pojmem, který je pro uvědomělé a promyšlený leadership velmi vhodné znát. Zhruba řečeno jde o to, že lidská osobnost má mnoho různých stránek, linií, které se mohou rozvíjet relativně nezávisle, a to i přesto, že vztahy mezi nimi jsou. Například někdo může být blbý jako tágo a…
Zařazeno v:

Integrální mapa V - stavy vědomí

Od různých úrovní rozvoje se nyní přeneseme k různým stavům vědomí. Plete se to. Příklad: když někdo sedí v lotosové pozici a dělá óóóm, stává se, že je některými lidmi považován za toho, který je na vysoké úrovni svého osobnostního rozvoje. Není výjimkou, že lidi s pěnou u pusy a fantastickými…
Zařazeno v:

Integrální mapa IV - odlišnost jednotlivce od společnosti

Pokud se vaše dosažená úroveň osobnostního rozvoje výrazněji liší od úrovně rozvoje vás obklopující společnosti, nastává nutně pnutí. Pokud jste příliš vzadu (na nižších úrovních rozvoje) má společnost socializační mechanismy, jak vás zformovat do své podoby. Možná, že to můžete někdy cítit jako příliš násilné a bude vám to působit určitý…
Zařazeno v:

Integrální mapa II - vrstvy rozvoje

Minule jsem skončil s popisem toho, jaké je rozložení stávající populace s ohledem na dosaženou úroveň rozvoje podle Spirální dynamiky. Je z ní patrné, že jen zatraceně málo lidí, asi tak jedno procento, se nachází nad zelenou úrovní.Vše, co se nachází nad zelenou úrovní vykazuje úplně nové charakteristiky. Takové, které…
Zařazeno v:

Integrální mapa I - úrovně rozvoje

Integrální mapa je to, co nám umožní základní orientaci v prostoru rozvoje jednotlivců, organizací, lidské společnosti. Bez orientace v tomto prostoru je uvědomělé vedení kterékoliv z uvedených entit, obávám se, nemožné. Integrální teorie Kena Wilbera je poměrně rozhlehlým konceptuálním systémem, který do jednoho selfkonzistentního celku systémovým přístupem integruje celou řadu humanitních…
Zařazeno v:

Orientační mapa

V minulém příspěvku jsem uvedl tři podstatné věci pro sebevedení. První bylo přesvědčení, že můžeme se sebou dělat pro co se rozhodneme, namísto přesvědčení, že jsme obětí okolností. S druhou věcí začneme dnes. Je to základní orientace v tomto prostoru. Samozřejmě, že kráčet můžete, kamkoliv Vás napadne. V daném prostotu seberozvoje…
Zařazeno v:

Sebevedení a oběť okolností

Poněkud jsme se již prokousali úplnými základy toho, co to asi tak ten transformační leadership je, k čemu je, a kde se tady bere. Doufám, že je z předchozího zřejmé, že pokud chcete vést sebe, a možná, budete-li chtít a cítit potřebu, že i druhé, znamená začít s promyšlením vedením sebe…
Zařazeno v:

Lídři a následovníci

Už jsme si říkali, že leadership je možné chápat jako vztah mezi dvěma a více lidmi. A v tomto vztahu lze rozpoznat lídry a následovníky. Liší se totiž. Podle Jamese MacGregora Burnse toto odlišení nastává v aktivitě při utváření vzájemných vztahů a ve svých schopnostech tyto vztahy utvářet a rozvíjet. Lídr…
Zařazeno v:

Kulturní mytologie a leadership

Už jsem psal o tom, že profesor organizační psychologie Bernard Bass zjistil, že lidé po celém světě když popisují, jak by chtěli být vedení, popisují transformační leadership. Jak je to možné? Jsem názoru, že je to zakódováno do naší kultury. Kulturu, říká antropolog Lee Cronk, lze definovat jako sociálně sdílenou a…
Zařazeno v:

Funkce leadershipu

Podle výzkumů Bernarda Basse se lidé po celém světě (možná, až na Antarktidu, kde Bass výzkumy neprováděl) shodují v tom, jak by chtěli být vedeni. Popisují transformační leadership. Naprosto spontánně, intuitivně, aniž by se tomu nějak formálně učili. Zdá se tedy být rozumné tvrdit, že tento leadership poskytoval lidem (a možná…
Zařazeno v:

Co je leadership?

Leadership se do češtiny překládá jako vůdcovství i vedení. O to nám teď ani tak nepůjde. Půjde nám spíše o vymezení významu slova leadership. To proto, že bez pochopení jeho významu může dojít k následování nelídrů, může dojít k tomu, že jsme hrdi na to, jak vedeme sebe, nebo druhé lidi,…
Zařazeno v: