„Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi.”
INFORMAČNÍ PROFILY - PORTÁL PRÁCE A PODNIKÁNÍ


Integrální mapa II - vrstvy rozvoje

  • magic onion

Minule jsem skončil s popisem toho, jaké je rozložení stávající populace s ohledem na dosaženou úroveň rozvoje podle Spirální dynamiky.

Je z ní patrné, že jen zatraceně málo lidí, asi tak jedno procento, se nachází nad zelenou úrovní.
Vše, co se nachází nad zelenou úrovní vykazuje úplně nové charakteristiky. Takové, které tady v historii lidské společnosti ještě nikdy nebyly. Proto tyto úrovně nazýváme úrovně druhé vrstvy, zatímco prvních šest úrovní, označujeme společně jako první vrstva.

Clare Graves (a Beck a Cowan) zakladatel Spirální dynamiky tvrdí, že nejcharakterističtějším znakem druhé vrstvy je absence strachu z těch druhých.

Přiznejme si, že první vrstva, známe ji všichni, je jím do značné míry ovládána.

Naboženská nenávist? Politická soupeření? Business konkurence? Zelení, kteří chrání velryby? Nenasytní velrybáři velryby lovící? Ti nahoře? Ti dole?

Ti druzí!

Ti druzí jsou zkrátka jiní a protože jejich jinost nedovedeme dost dobře pochopit, a přijmout za svou, máme z nich, přiznejme si to, alespoň trošinku strach.

A sousta našeho chování je oním strachem motivována. Spousta lidí je také hrda na to, pokud se jim podaří strach překonat a sednout si za jednací stůl s konkurencí.

Druhá vrstva je jiná. Není třeba tam strach překonávat, protože tam, poprvé v historii lidstva není.

Není to, jak se občas domníváme, příznak slabomyslnosti, že tito lidé nedovedou rozlišit mezi různými lidmi, nebo různými skupinami. Umí to. Naučili se to na předchozích úrovních. Navíc však umí tyto odlišnosti integrovat dohromady do jednoho synergicky působícího celku. To první vrstva neumí a dokonce ani dost dobře nechápe, jak je možné to umět.

Obě vrstvy se liší i v jiných charakteristikách; jsou shrnuty bezprostředně po pravé straně barevného sloupce úrovní Spirální dynamiky.

Na levé straně jsou lehkou rukou načrtnuty další populární přístupy k rozvoji společnosti a lidí v ní. Určitě alespoň některé z nich znáte.

Zde popíši jenom jeden z nich. Úplně tu nejglobálnější tendenci v evoluci. Není sice zahrnuta do Integrální teorie Kena Wilbera, ale je, podle mě, pro vstup do druhé vrstvy Spirální dynamiky natolik důležitou, že o ní prostě napsat musím.

Dosavadní teorie evoluce, tedy darwinistický koncept, se zabývá jejími algoritmy. Proces evoluce je podle toho konceptu třístupňový: dědičnost + náhodná modifikace zděděných znaků + selekce. A tak stále dokola. Není tady ani slova o tom, kam tohle směřuje.

To je úplně odlišný koncept od toho, který tady byl před Darwinem. Před Darwinem tady vždycky bylo něco: apokalypsa, osvícení, pád nebo vzestup kamsi. Zkrátka a dobře jsme věděli, kam směřujeme.
Evoluční darwinisté nic z toho nenabízejí a nenabízejí to ani ekonomičtí darwinisté svobodného trhu. Prostě se to jenom tak nějak generuje a selektuje.

Lidé touží znát a poznat smysl (alespoň) svého života. Algoritmus jim tuto naději bere.

Přiznejme si, že spirální dynamika (popřípadě další podobné přístupy) poskytují alespoň nějaký směr.

Úplně ten nejobecnější směr, který je mi znám, pochází od Roberta Wrighta. Popsal jej ve své knize Nonzero: The Logic of Human Destiny z roku 2001. Zní asi takto:

Evoluce každého komplexního organismu, nebo kolektivu organismů, má tendenci se vyvíjet ve směru většího relativního počtu her výhra - výhra mezi svými částmi.

Příště si tuto Wrightovu tezi rozebereme podrobněji.

Autor: Martin Hájek
Zařazeno v:

Další články v rubrice Leadership

Integrální mapa VI - linie rozvoje

Linie rozvoje jsem definoval jako skutečnosti, které musíme mít, abychom byli lidmi. O ty je třeba pečovat, ty je třeba rozvíjet, abychom jimi opravdu byli. Zde (a v Integrální mapě) představuji jenom jednu konkrétní koncepci z mnoha možných. Není nejlepší, není nejhorší. Je dost dobrá na porozumění. A pokud jí pochopíte,…
Zařazeno v:

Integrální mapa VI - linie rozvoje úvod

Linie rozvoje jsou dalším pojmem, který je pro uvědomělé a promyšlený leadership velmi vhodné znát. Zhruba řečeno jde o to, že lidská osobnost má mnoho různých stránek, linií, které se mohou rozvíjet relativně nezávisle, a to i přesto, že vztahy mezi nimi jsou. Například někdo může být blbý jako tágo a…
Zařazeno v:

Integrální mapa V - stavy vědomí

Od různých úrovní rozvoje se nyní přeneseme k různým stavům vědomí. Plete se to. Příklad: když někdo sedí v lotosové pozici a dělá óóóm, stává se, že je některými lidmi považován za toho, který je na vysoké úrovni svého osobnostního rozvoje. Není výjimkou, že lidi s pěnou u pusy a fantastickými…
Zařazeno v:

Integrální mapa IV - odlišnost jednotlivce od společnosti

Pokud se vaše dosažená úroveň osobnostního rozvoje výrazněji liší od úrovně rozvoje vás obklopující společnosti, nastává nutně pnutí. Pokud jste příliš vzadu (na nižších úrovních rozvoje) má společnost socializační mechanismy, jak vás zformovat do své podoby. Možná, že to můžete někdy cítit jako příliš násilné a bude vám to působit určitý…
Zařazeno v:

Integrální mapa III - tendece v evoluci komplexních organismů

Podle Roberta Wrighta platí, že Evoluce každého komplexního organismu, nebo kolektivu organismů, má tendenci se vyvíjet ve směru většího relativního počtu her výhra - výhra mezi svými částmi. To znamená, že to platí jak pro kolonii bakterií, tak pro evoluci kteréhokoliv živočicha, tak pro evoluci celé lidské společnosti. Zkrátka a dobře,…
Zařazeno v:

Integrální mapa I - úrovně rozvoje

Integrální mapa je to, co nám umožní základní orientaci v prostoru rozvoje jednotlivců, organizací, lidské společnosti. Bez orientace v tomto prostoru je uvědomělé vedení kterékoliv z uvedených entit, obávám se, nemožné. Integrální teorie Kena Wilbera je poměrně rozhlehlým konceptuálním systémem, který do jednoho selfkonzistentního celku systémovým přístupem integruje celou řadu humanitních…
Zařazeno v:

Orientační mapa

V minulém příspěvku jsem uvedl tři podstatné věci pro sebevedení. První bylo přesvědčení, že můžeme se sebou dělat pro co se rozhodneme, namísto přesvědčení, že jsme obětí okolností. S druhou věcí začneme dnes. Je to základní orientace v tomto prostoru. Samozřejmě, že kráčet můžete, kamkoliv Vás napadne. V daném prostotu seberozvoje…
Zařazeno v:

Sebevedení a oběť okolností

Poněkud jsme se již prokousali úplnými základy toho, co to asi tak ten transformační leadership je, k čemu je, a kde se tady bere. Doufám, že je z předchozího zřejmé, že pokud chcete vést sebe, a možná, budete-li chtít a cítit potřebu, že i druhé, znamená začít s promyšlením vedením sebe…
Zařazeno v:

Lídři a následovníci

Už jsme si říkali, že leadership je možné chápat jako vztah mezi dvěma a více lidmi. A v tomto vztahu lze rozpoznat lídry a následovníky. Liší se totiž. Podle Jamese MacGregora Burnse toto odlišení nastává v aktivitě při utváření vzájemných vztahů a ve svých schopnostech tyto vztahy utvářet a rozvíjet. Lídr…
Zařazeno v:

Kulturní mytologie a leadership

Už jsem psal o tom, že profesor organizační psychologie Bernard Bass zjistil, že lidé po celém světě když popisují, jak by chtěli být vedení, popisují transformační leadership. Jak je to možné? Jsem názoru, že je to zakódováno do naší kultury. Kulturu, říká antropolog Lee Cronk, lze definovat jako sociálně sdílenou a…
Zařazeno v:

Funkce leadershipu

Podle výzkumů Bernarda Basse se lidé po celém světě (možná, až na Antarktidu, kde Bass výzkumy neprováděl) shodují v tom, jak by chtěli být vedeni. Popisují transformační leadership. Naprosto spontánně, intuitivně, aniž by se tomu nějak formálně učili. Zdá se tedy být rozumné tvrdit, že tento leadership poskytoval lidem (a možná…
Zařazeno v:

Co je leadership?

Leadership se do češtiny překládá jako vůdcovství i vedení. O to nám teď ani tak nepůjde. Půjde nám spíše o vymezení významu slova leadership. To proto, že bez pochopení jeho významu může dojít k následování nelídrů, může dojít k tomu, že jsme hrdi na to, jak vedeme sebe, nebo druhé lidi,…
Zařazeno v: